Test pozornosti d2: Porovnání verzí

Z Wiki Katedry psychologie FF UPOL
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 18: Řádek 18:
 
| Původní zkratka metody (<small>jde-li o lokalizaci</small>): || d2, test d2
 
| Původní zkratka metody (<small>jde-li o lokalizaci</small>): || d2, test d2
 
|-  
 
|-  
| Původní autoři metody: || Rolf Brickenkamp, Eric Zillmer
+
| Autoři původní metody: || Rolf Brickenkamp, Eric Zillmer
 
|-  
 
|-  
 
| Rok vydání původní metody: || 1962
 
| Rok vydání původní metody: || 1962
Řádek 118: Řádek 118:
 
|-  
 
|-  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Normy: ||  colspan="2" |  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Normy: ||  colspan="2" |  
Normy, ze kterých vychází české vydání Testu d2 z roku 2000, byly vytvořeny na standardizačním vzorku o více jak 6000 osob. Jedná se o normy převzaté z německého vydání metody. Probandi přitom byli vybíráni z německých zemí jako Bavorsko, Brémy, Dolní Sasko atd. Standardizační vzorek dle autorů představuje reprezentativní výběr obecné populace, byť způsob výběru osob do vzorku nespecifikují.
+
Normy, ze kterých vychází české vydání Testu d2 z roku 2000, byly vytvořeny na standardizačním vzorku o více jak 6000 osob. Jedná se o normy převzaté z německého vydání metody. Probandi přitom byli vybíráni z německých zemí jako Bavorsko, Brémy, Dolní Sasko atd. Standardizační vzorek dle autorů představuje reprezentativní výběr obecné populace, byť způsob výběru osob do vzorku nespecifikují.
 
|-  
 
|-  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;"| Doporučené standardní skóry: ||  colspan="2" |  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;"| Doporučené standardní skóry: ||  colspan="2" |  
Percentil. Test má dvě skórovací šablony, pomáhající examinátorovi spočítat počet označených znaků a počty chyb (opomenutí a nesprávného výběru čili záměny). Skórování může provádět asistent, avšak interpretaci má provádět odborně psycholog.  
+
Percentil. Test má dvě skórovací šablony pomáhající examinátorovi spočítat počet označených znaků a počty chyb (opomenutí a nesprávného výběru čili záměny). Skórování může provádět asistent, avšak interpretaci má provádět odborný psycholog.  
 
|-  
 
|-  
 
| width="20%" rowspan="5" style="text-align: left; vertical-align: top;" | Kvalifikační požadavky na použití metody <small>(A, B, C dle www.testcentrum.cz):</small> || width="5%" | O &nbsp; &nbsp; &nbsp; || Kdokoliv
 
| width="20%" rowspan="5" style="text-align: left; vertical-align: top;" | Kvalifikační požadavky na použití metody <small>(A, B, C dle www.testcentrum.cz):</small> || width="5%" | O &nbsp; &nbsp; &nbsp; || Kdokoliv
Řádek 182: Řádek 182:
 
|-
 
|-
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Forma dodání metody:|| colspan="2" |  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Forma dodání metody:|| colspan="2" |  
Ve verzi tužka-papír obsahuje set manuál, 50 kusů záznamových archů a skórovací šablony. Verze tužka-papír vyžaduje zpracování výstupní zprávy psychologem. Test d2 je k dispozici také V rámci HTS5, tato verze má k dispozici výstupní zprávu.  
+
Ve verzi tužka-papír obsahuje set manuál, 50 kusů záznamových archů a skórovací šablony. Verze tužka-papír vyžaduje zpracování výstupní zprávy psychologem. Test d2 je k dispozici také v rámci HTS5, tato verze má k dispozici výstupní zprávu.  
 
|-  
 
|-  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" rowspan="4" | Náklady na metodu: || O || Jednorázové při nákupu metody
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" rowspan="4" | Náklady na metodu: || O || Jednorázové při nákupu metody
Řádek 195: Řádek 195:
 
|-
 
|-
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Validita:|| colspan="2" |  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Validita:|| colspan="2" |  
Validita metody je podložena rozsáhlým množstvím poznatků. Ty jsou výsledkem výzkumných studií například v oblastech klinické psychologie a psychiatrie, pedagogické psychologie, poradenství pro volbu povolání, psychologie práce, psychologie sportu a dopravní psychologie. Provedené výzkumy svědčí ve prospěch používání Testu d2 v mnoha rozmanitých případech jeho jsou klinické a empirické aplikace (Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000, s. 6). Skutečnost, že v českém vydání z roku 2000 chybí část věnovaná výzkumu, patrně nejvíce dopadá právě na část validity. Zatímco důkazy o obsahové validitě jsou předkládány a argumentovány (např. i s ohledem na ekologickou validitu měření), důkazům o konstruktové a prediktivní validitě je věnováno relativně málo pozornosti. Pokud jde o konstruktovou validitu, autor českého překladu deklaruje, že výsledky v Testu d2 významně korelují s jinými testy měřícími pozornost. Opírá se přitom o americkou publikaci testu d2 (Brickenkamp & Zillmer, 1998) avšak konkrétní parametry (např. o jaké metody měření pozornosti se jedná, jaká byla síla vztahu atd.) neuvádí. Přímo v manuálu je pak uvedena série studií zjišťujících míru souvislosti mezi výsledky v Testu d2 a v Hamburském Wechslerově inteligenčním testu pro dospělé (HAWIE) a Testu inteligence nezávislého na kultuře (CTF). V prvním případě jsou výsledky dále popisovány dle subvzorků, které tvořili pacienti trpící různými psychiatrickými onemocněními (např. Rauchfleisch cit. dle Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000). Ve druhém případě se jedná o skupinu studentů (Hellwig cit. dle Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000). V obou případech pak byla zjištěna z hlediska mediánové hodnoty korelací spíše slabá souvislost mezi výsledky v Testu d2 a v uvedených testech inteligence. Tuto skutečnost lze chápat jako určitý důkaz o divergentní validitě. Jinými slovy, na základě hodnot těchto korelací lze říci, že Test d2 měří něco jiného než inteligenci (dle těchto nástrojů měření). Důkazům o konvergentní validitě není v manuálu věnován prostor. V případě prediktivní validity byly srovnávány výkony v Testu d2 u dvou vzorků tvořených žáky základní školy. V případě prvního šlo o „motivované“ (N = 26) versus „nemotivované“ (N = 24) žáky, ve druhém případě se jednalo o žáky s „vysokou“ (N = 32) a „nízkou“ (N = 32) mírou sebekontroly. Celkově jde o slabou až střední sílu vztahu mezi výsledkem v Testu d2 a zvolenými kritérii.  
+
Validita metody je podložena rozsáhlým množstvím poznatků. Ty jsou výsledkem výzkumných studií například v oblastech klinické psychologie a psychiatrie, pedagogické psychologie, poradenství pro volbu povolání, psychologie práce, psychologie sportu a dopravní psychologie. Provedené výzkumy svědčí ve prospěch používání Testu d2 v mnoha rozmanitých případech, jako jsou klinické a empirické aplikace (Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000, s. 6). Skutečnost, že v českém vydání z roku 2000 chybí část věnovaná výzkumu, patrně nejvíce dopadá právě na část validity. Zatímco důkazy o obsahové validitě jsou předkládány a argumentovány (např. i s ohledem na ekologickou validitu měření), důkazům o konstruktové a prediktivní validitě je věnováno relativně málo pozornosti. Pokud jde o konstruktovou validitu, autor českého překladu deklaruje, že výsledky v Testu d2 významně korelují s jinými testy měřícími pozornost. Opírá se přitom o americkou publikaci Testu d2 (Brickenkamp & Zillmer, 1998), avšak konkrétní parametry (např. o jaké metody měření pozornosti se jedná, jaká byla síla vztahu atd.) neuvádí. Přímo v manuálu je pak uvedena série studií zjišťujících míru souvislosti mezi výsledky v Testu d2 a v Hamburském Wechslerově inteligenčním testu pro dospělé (HAWIE) a v Testu inteligence nezávislém na kultuře (CTF). V prvním případě jsou výsledky dále popisovány dle subvzorků, které tvořili pacienti trpící různými psychiatrickými onemocněními (např. Rauchfleisch; cit. dle Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000). Ve druhém případě se jedná o skupinu studentů (Hellwig; cit. dle Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000). V obou případech pak byla zjištěna, z hlediska mediánové hodnoty korelací, spíše slabá souvislost mezi výsledky v Testu d2 a v uvedených testech inteligence. Tuto skutečnost lze chápat jako určitý důkaz o divergentní validitě. Jinými slovy, na základě hodnot těchto korelací lze říci, že Test d2 měří něco jiného než inteligenci (dle těchto nástrojů měření). Důkazům o konvergentní validitě není v manuálu věnován prostor. V případě prediktivní validity byly srovnávány výkony v Testu d2 u dvou vzorků tvořených žáky základní školy. V případě prvního šlo o „motivované“ (N = 26) versus „nemotivované“ (N = 24) žáky, ve druhém případě se jednalo o žáky s „vysokou“ (N = 32) a „nízkou“ (N = 32) mírou sebekontroly. Celkově jde o slabou až střední sílu vztahu mezi výsledkem v Testu d2 a zvolenými kritérii.  
 
|-  
 
|-  
 
| &nbsp; ||&nbsp; ||&nbsp;  
 
| &nbsp; ||&nbsp; ||&nbsp;  
 
|-
 
|-
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Reliabilita:|| colspan="2" |  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Reliabilita:|| colspan="2" |  
Homogenita testových ukazatelů CP, CV, a VS vykazuje hodnoty r > 0,90. Koeficienty homogenity Ch% a Ch jsou o něco nižší. V sériích testů a retestů při různých časových intervalech (až po 40 měsíců) vykazují v Testu d2 ukazatele CP, CV a VS uspokojivou až dobrou stabilitu r > 0,70 (Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000, s. 6). V manuálu jsou uvedeny výsledky celé řady studií, které podávají důkazy o reliabilitě skrze koeficienty reliability, a to pro několik odlišných skupin respondentů. Mezi jiným jde o míru vnitřní konzistence vyjádřenou skrze Cronbachovo alfa, ale také KR-20, určení míry split-half reliability či ve smyslu stability v čase (po různě dlouhé době, od 5 hodin po 40 měsíců). Medián koeficientů v případě homogenity (kam autoři řadí první tři výše jmenované způsoby zjišťování reliability) dosahuje hodnot vyšších než 0,9 a to i pro každý z těchto koeficientů zvlášť. V případě test-retestové validity – co by indikátoru stability v čase se tato hodnota rovná 0,75. Velikosti výběrů vzorku v těchto studiích v nejednom případě převyšují počet 100 osob.  
+
Homogenita testových ukazatelů CP, CV, a VS vykazuje hodnoty r > 0,90. Koeficienty homogenity Ch% a Ch jsou o něco nižší. V sériích testů a retestů při různých časových intervalech (až po 40 měsíců) vykazují v Testu d2 ukazatele CP, CV a VS uspokojivou až dobrou stabilitu r > 0,70 (Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000, s. 6). V manuálu jsou uvedeny výsledky celé řady studií, které podávají důkazy o reliabilitě skrze koeficienty reliability, a to pro několik odlišných skupin respondentů. Mezi jinými jde o míru vnitřní konzistence vyjádřenou skrze Cronbachovu alfa, ale také KR-20, určení míry split-half reliability či ve smyslu stability v čase (po různě dlouhé době od 5 hodin po 40 měsíců). Medián koeficientů v případě homogenity (kam autoři řadí první tři výše jmenované způsoby zjišťování reliability) dosahuje hodnot vyšších než 0,9, a to i pro každý z těchto koeficientů zvlášť. V případě test-retestové validity (coby indikátoru stability v čase) se tato hodnota rovná 0,75. Velikosti výběrů vzorku v těchto studiích v nejednom případě převyšují počet 100 osob.  
 
|-  
 
|-  
 
| &nbsp; ||&nbsp; ||&nbsp;  
 
| &nbsp; ||&nbsp; ||&nbsp;  
Řádek 210: Řádek 210:
 
|-  
 
|-  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Zdroje: || colspan="2" |  
 
| style="text-align: left; vertical-align: top;" | Zdroje: || colspan="2" |  
# Brickenkamp, R., Zillmer, E., Balcar, K. (2000). Test pozornosti d2. Praha: Hogrefe-Tescentrum s.r.o.
+
# Brickenkamp, R., Zillmer, E., & Balcar, K. (2000). ''Test pozornosti d2.'' Praha: Hogrefe-Tescentrum.
# Brickenkamp, R., Zillmer, E. (1998). D2 – Test of attention. Seatle: Hogrefe & Huber.
+
# Brickenkamp, R., & Zillmer, E. (1998). ''D2 – Test of attention.'' Seattle: Hogrefe & Huber.
# Gabrhel, V. (2014). Test pozornosti d2. Recenze metody. Testfórum, 4, 31-36.
+
# Gabrhel, V. (2014). Test pozornosti d2. Recenze metody. ''Testfórum,'' 4, 31–36.
# Seitl, M. (2015). Testové psychodiagnostické metody pro výběr zaměstnanců. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
+
# Seitl, M. (2015). ''Testové psychodiagnostické metody pro výběr zaměstnanců.'' Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
# Sieger, L., Ullrich, D., Bílek, P. (2017). Návrh softwaru pro snímání a vyhodnocení standardizovaného d2 testu pozornosti. Závěrečná zpráva. Praha: Univerzita obrany v Brně.
+
# Sieger, L., Ullrich, D., & Bílek, P. (2017). ''Návrh softwaru pro snímání a vyhodnocení standardizovaného d2 testu pozornosti. Závěrečná zpráva.'' Praha: Univerzita obrany v Brně.
 
|}
 
|}
  
 
[[Kategorie:Metody]][[Kategorie:Testy schopností]]
 
[[Kategorie:Metody]][[Kategorie:Testy schopností]]

Aktuální verze z 23. 6. 2022, 10:57


Základní informace
Název metody (lokální): Test pozornosti d2
Zkratka metody (lokální): d2
Autoři adaptace lokalizace: Karel Balcar
Lokální vydavatel/distributor metody: Hogrefe – Testcentrum
Rok vydání aktuální verze metody: 2000
Původní název metody (jde-li o lokalizaci): Test d2 Aufmerksamkeits-Belastung-Test (The d2 Test of Attention)
Původní zkratka metody (jde-li o lokalizaci): d2, test d2
Autoři původní metody: Rolf Brickenkamp, Eric Zillmer
Rok vydání původní metody: 1962
Popis metody
Oborová klasifikace: X       Psychologie práce
X Psychologie organizace
X Dopravní psychologie
O Forenzní psychologie
X Poradenství pro volbu povolání
X Poradenství pro profesní vzdělávání
O Koučink a osobnostní rozvoj
     
Zaměření metody: Výkonový test věnovaný pozornosti, koncentraci pozornosti, pečlivosti a pracovnímu tempu. Původně určen k hodnocení výkonnosti řidičů. V českém vydání je určen pro probandy ve věkovém rozmezí 9–59 let.

Psychologická doména: O GMA
O Struktura inteligence
X Specifické kognitivní funkce: pozornost, selektivní pozornost, rychlost vnímání
O Osobnost – rys
O Osobnost – typ
O Osobnost – stav
O Osobnost – dynamika
O Hodnoty a motivace
O Zájmy
O Situační modely chování
O Postoje
O Skupinové procesy
O Agregované skupinové jevy
O Manuální zručnost

Popis metody:

Škrtací seznam obsahující 658 písmen (položek) rozdělených do 14 řádků (tedy 47 písmen či položek na řádek). Test d2 měří tempo a pečlivost pracovního výkonu při rozlišování podobných vizuálních podnětů (při diskriminaci detailů) a umožňuje tak posouzení individuálního výkonu pozornosti. Test d2 je možné administrovat jak individuálně, tak skupinově. Administrace sama pak probíhá formou tužka-papír. V neposlední řadě je možné provést jednorázové on-line testování. Počítačový program předkládá po zacvičení uchazeči řady písmen d nebo b, které jsou doplněny různým počtem čar nad nebo pod písmenem. Úkolem uchazeče je v běžícím časovém limitu vyhledat všechna písmena d s dvěma čarami (bez ohledu na jejich rozložení). Program sleduje časový limit v jednotlivých řadách písmen (20 sekund). Pokud uchazeč nezpracuje celou řadu v limitu, posune jej na další řadu. V průběhu administrace soustředí uchazeč pozornost na opakující se podněty, a proto lze vyhodnotit taktéž stabilitu koncentrace. Získané hodnoty lze interpretovat na celkem 6 škálách:


– Celkový počet je součet všech položek, které proband v testu prošel.

– Hrubý skór chyby vyjadřuje součet všech chybných výkonů. Rozlišují se přitom dva typy chyb – opomenutí (správná položka není zaškrtnuta) a záměna (zaškrtnutí nesprávné položky).

– Procento chyb představuje podíl chybných výkonů na celkovém počtu.

– Celkový výkon je součtem všech položek, které proband v testu prošel mínus celkový počet chyb.

– Fluktuační rozpětí představuje rozdíl mezi řádkem (či řádky) s největším a nejmenším počtem zpracovaných položek.

– Výkon soustředění značí počet správně škrtnutých položek, od nichž odečteme chybu záměny.


Forma administrace: X Tužka – papír
O Manuální manipulace
X Na lokální PC stanici
X On-line
     
Způsob administrace: X Individuální
X Skupinová
Délka administrace: Administrace: Dle informací uvedených v manuálu trvá 8 minut (se zácvikem v HTS 10 minut).
Vyhodnocení: Tužka-papír 10 minut, HTS okamžitě.
Interpretace: 10 minut.
Příprava výstupní zprávy / zpětné vazby: 20 minut.

Normy:

Normy, ze kterých vychází české vydání Testu d2 z roku 2000, byly vytvořeny na standardizačním vzorku o více jak 6000 osob. Jedná se o normy převzaté z německého vydání metody. Probandi přitom byli vybíráni z německých zemí jako Bavorsko, Brémy, Dolní Sasko atd. Standardizační vzorek dle autorů představuje reprezentativní výběr obecné populace, byť způsob výběru osob do vzorku nespecifikují.

Doporučené standardní skóry:

Percentil. Test má dvě skórovací šablony pomáhající examinátorovi spočítat počet označených znaků a počty chyb (opomenutí a nesprávného výběru čili záměny). Skórování může provádět asistent, avšak interpretaci má provádět odborný psycholog.

Kvalifikační požadavky na použití metody (A, B, C dle www.testcentrum.cz): O       Kdokoliv
O Kdokoliv po zaškolení, odkaz na kurz: ......
O A
X B
O C

Výstupní zpráva / zpětná vazba
Forma výstupní zprávy: O       Metoda bez výstupní zprávy a bez struktury
X Uživatel připravuje dle definované struktury
X Výstupní zpráva s možností editace uživatelem
X Výstupní zpráva bez možnosti editace uživatelem
     
Výstupní zpráva je k dispozici spolu s metodou: X Ano
X Ne
     
Formát výstupní zprávy: O Text
O Grafika
X Text a grafika
     
Rozsah výstupní zprávy: O Velmi stručný      
O Základní textové interpretace      
X Podrobné textové interpretace    
     
Příjemce zprávy: O Pouze uživatel metody či jiný kvalifikovaný specialista
O Klient
O Třetí strana bez kvalifikace
X Všechny zainteresované strany

Forma dodání metody:

Ve verzi tužka-papír obsahuje set manuál, 50 kusů záznamových archů a skórovací šablony. Verze tužka-papír vyžaduje zpracování výstupní zprávy psychologem. Test d2 je k dispozici také v rámci HTS5, tato verze má k dispozici výstupní zprávu.

Náklady na metodu: O Jednorázové při nákupu metody
X Opakované při nákupu fyzického materiálu
X Opakované při nákupu on-line administrací včetně vyhodnocení
O Opakované při nákupu on-line vyhodnocení

Validita:

Validita metody je podložena rozsáhlým množstvím poznatků. Ty jsou výsledkem výzkumných studií například v oblastech klinické psychologie a psychiatrie, pedagogické psychologie, poradenství pro volbu povolání, psychologie práce, psychologie sportu a dopravní psychologie. Provedené výzkumy svědčí ve prospěch používání Testu d2 v mnoha rozmanitých případech, jako jsou klinické a empirické aplikace (Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000, s. 6). Skutečnost, že v českém vydání z roku 2000 chybí část věnovaná výzkumu, patrně nejvíce dopadá právě na část validity. Zatímco důkazy o obsahové validitě jsou předkládány a argumentovány (např. i s ohledem na ekologickou validitu měření), důkazům o konstruktové a prediktivní validitě je věnováno relativně málo pozornosti. Pokud jde o konstruktovou validitu, autor českého překladu deklaruje, že výsledky v Testu d2 významně korelují s jinými testy měřícími pozornost. Opírá se přitom o americkou publikaci Testu d2 (Brickenkamp & Zillmer, 1998), avšak konkrétní parametry (např. o jaké metody měření pozornosti se jedná, jaká byla síla vztahu atd.) neuvádí. Přímo v manuálu je pak uvedena série studií zjišťujících míru souvislosti mezi výsledky v Testu d2 a v Hamburském Wechslerově inteligenčním testu pro dospělé (HAWIE) a v Testu inteligence nezávislém na kultuře (CTF). V prvním případě jsou výsledky dále popisovány dle subvzorků, které tvořili pacienti trpící různými psychiatrickými onemocněními (např. Rauchfleisch; cit. dle Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000). Ve druhém případě se jedná o skupinu studentů (Hellwig; cit. dle Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000). V obou případech pak byla zjištěna, z hlediska mediánové hodnoty korelací, spíše slabá souvislost mezi výsledky v Testu d2 a v uvedených testech inteligence. Tuto skutečnost lze chápat jako určitý důkaz o divergentní validitě. Jinými slovy, na základě hodnot těchto korelací lze říci, že Test d2 měří něco jiného než inteligenci (dle těchto nástrojů měření). Důkazům o konvergentní validitě není v manuálu věnován prostor. V případě prediktivní validity byly srovnávány výkony v Testu d2 u dvou vzorků tvořených žáky základní školy. V případě prvního šlo o „motivované“ (N = 26) versus „nemotivované“ (N = 24) žáky, ve druhém případě se jednalo o žáky s „vysokou“ (N = 32) a „nízkou“ (N = 32) mírou sebekontroly. Celkově jde o slabou až střední sílu vztahu mezi výsledkem v Testu d2 a zvolenými kritérii.

     
Reliabilita:

Homogenita testových ukazatelů CP, CV, a VS vykazuje hodnoty r > 0,90. Koeficienty homogenity Ch% a Ch jsou o něco nižší. V sériích testů a retestů při různých časových intervalech (až po 40 měsíců) vykazují v Testu d2 ukazatele CP, CV a VS uspokojivou až dobrou stabilitu r > 0,70 (Brickenkamp, Zillmer, & Balcar, 2000, s. 6). V manuálu jsou uvedeny výsledky celé řady studií, které podávají důkazy o reliabilitě skrze koeficienty reliability, a to pro několik odlišných skupin respondentů. Mezi jinými jde o míru vnitřní konzistence vyjádřenou skrze Cronbachovu alfa, ale také KR-20, určení míry split-half reliability či ve smyslu stability v čase (po různě dlouhé době – od 5 hodin po 40 měsíců). Medián koeficientů v případě homogenity (kam autoři řadí první tři výše jmenované způsoby zjišťování reliability) dosahuje hodnot vyšších než 0,9, a to i pro každý z těchto koeficientů zvlášť. V případě test-retestové validity (coby indikátoru stability v čase) se tato hodnota rovná 0,75. Velikosti výběrů vzorku v těchto studiích v nejednom případě převyšují počet 100 osob.

     
Zvláštní požadavky pro použití metody:

Základní program HTS. Každá administrace spotřebovává kredity, které je nutné dokupovat.


Zdroje:
  1. Brickenkamp, R., Zillmer, E., & Balcar, K. (2000). Test pozornosti d2. Praha: Hogrefe-Tescentrum.
  2. Brickenkamp, R., & Zillmer, E. (1998). D2 – Test of attention. Seattle: Hogrefe & Huber.
  3. Gabrhel, V. (2014). Test pozornosti d2. Recenze metody. Testfórum, 4, 31–36.
  4. Seitl, M. (2015). Testové psychodiagnostické metody pro výběr zaměstnanců. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  5. Sieger, L., Ullrich, D., & Bílek, P. (2017). Návrh softwaru pro snímání a vyhodnocení standardizovaného d2 testu pozornosti. Závěrečná zpráva. Praha: Univerzita obrany v Brně.