Hodnocení rizika násilného chování

Z Wiki Katedry psychologie FF UPOL
Verze z 20. 1. 2023, 13:56, kterou vytvořil 20015837 (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Základní informace
Název metody (lokální): Hodnocení rizika násilného chování, verze 2
Zkratka metody (lokální): HCR-20
Autoři adaptace lokalizace: Radek Ptáček, Jan Vevera
Lokální vydavatel/distributor metody: Hogrefe – Testcentrum, s. r. o.
Rok vydání aktuální verze metody: 2016
Původní název metody (jde-li o lokalizaci): Historical Clinical Risk Management-20, Version 2
Původní zkratka metody (jde-li o lokalizaci): HCR-20V2
Autoři původní metody: Christopher D. Webster, Kevin S. Douglas, Derek Eaves, Stephen D. Hart
Rok vydání původní metody: 1997
Popis metody
Oborová klasifikace: X       Psychologie práce
O Psychologie organizace
O Dopravní psychologie
X Forenzní psychologie
O Poradenství pro volbu povolání
O Poradenství pro profesní vzdělávání
O Koučink a osobnostní rozvoj
     
Zaměření metody: Metoda HCR-20 je metoda ke zhodnocení rizika budoucího násilí. Nejedná se však o běžný test nebo hodnotící škálu, jako spíše o empiricky podložený soubor relevantních rizikových faktorů násilného chování a elaborovaný návod pro postup při diagnostice a managementu násilí.

Psychologická doména: O GMA
O Struktura inteligence
O Specifické kognitivní funkce, uveďte jaká: .....
X Osobnost – rys
O Osobnost – typ
X Osobnost – stav
O Osobnost – dynamika
O Hodnoty a motivace
O Zájmy
O Situační modely chování
X Postoje
O Skupinové procesy
O Agregované skupinové jevy
O Manuální zručnost

Popis metody:

20 rizikových faktorů je uspořádáno do celkem 3 skupin. HCR-20 zahrnuje proměnné zohledňující minulý (anamnestické), současný (klinické), i budoucí (zvládání rizik) stav hodnoceného jedince. Do skupiny anamnestických proměnných řadíme položky týkající se historie jedince. Obsahuje 10 položek typu: předchozí násilné chování; psychopatie; nestálost ve vztazích či problémy v zaměstnání. Anamnestické položky nesou označení H. Skupina klinických proměnných se v 5 položkách zaměřuje na současný stav hodnoceného jedince. Jedná se kupříkladu o: negativní postoje; impulzivita či nedostatek vzhledu. Nesou označení C. Proměnné o zvládání rizik poté predikují budoucnost na základě 5 položek, příkladem: nedostatek osobní podpory; nedodržení léčby či stres. Nesou označení R. Všechny položky jsou administrátorem vyhodnoceny na tříbodové škále (0 = nevyskytuje se; 1= vyskytuje se možná nebo málo; 2 = vyskytuje se jednoznačně), na základě informací, které o testovaném jedinci získal.


Forma administrace: X Tužka – papír
O Manuální manipulace
O Na lokální PC stanici
O On-line
     
Způsob administrace: X Individuální
O Skupinová
Délka administrace: Administrace: Jak bylo ilustrováno v části „zaměření metody“, HCR-20 není standardní testovou metodou. Její škály, hodnotící systém, způsob i čas administrace, jsou vždy zcela individuální a závisí na klinickém zhodnocení administrujícího pracovníka; jako i na účelu administrace (klinické, či vědecké užití). HCR-20 představuje daleko více ucelené schéma, které může být při hodnocení rizika násilného chování použito. Podle autorů (Webster et al., 1997, in Ptáček & Vevera, 2016) má metoda největší využití v osobních rozhovorech; jako první, nikoliv však jediný krok v procesu hodnocení rizika násilného chování. Pro administraci proto doporučují schéma strukturovaného, nebo polostrukturovaného rozhovoru, ve kterém by měl administrátor ideálně obsáhnout všech 20 bodů metody. HCR-20 tak může pomoci získat cenné informace, ale i odhalit nesrovnalosti ve výpovědi a sebeprezentaci posuzovaného. Autoři (Webster et al., 1997, in Ptáček & Vevera, 2016) například doporučují v případě nepodložených informací zaznamenávat jen ty negativního charakteru – „sebeusvědčující“. Jelikož u informací pozitivního charakteru – „sebepropagující“ hrozí riziko zkreslení.
Vyhodnocení: Forma vyhodnocení metody závisí na účelu administrace. Pro výzkumné účely je možné pracovat s HCR-20 jako s numerickou škálou a stanovit jednotlivé skóry H, C a R, které dosahují maximálního výsledu H=20; C = 10; R = 10 a celkového výsledku T = 40. V případě vynechání některé z položek je možné škůlu přepočítat, nebo položku označit 0 = nebyl nalezen výskyt; druhou variantu ale autoři (Webster et al., 1997, in Ptáček & Vevera, 2016) nedoporučují. Klinické využití může pracovat s autory (ibid.) navrženým rozdělením na nízké, mírné a vysoké riziko výskytu násilného chování, na základě získaných odpovědí. Pro zhodnocení vysokého rizika může někdy klinicky stačit i jediná tříbodová položka. Kupříkladu položka H7 = psychopatie může při prokázání extrémní úrovně vést posuzovatele k vyhodnocení vysokého rizika výskytu násilného chování.
Interpretace: Metoda vychází z přístupu strukturálního profesionálního hodnocení (z originálu Structured Professional Judgement), analytické metody pro pochopení a odvrácení rizika heteroagrese. Klade tak vysoké nároky na kvalifikaci hodnotitele, který musí sám, na základě svého klinického úsudku, zhodnotit pozici hodnoceného. Metoda HCR-20 mu poté slouží jako opora díky přesně definovaných položkám a tříbodové stupnici, přizpůsobené ke každé položce zvlášť. Například: položka "H2-nízky věk při prvním násilném incidentu" obsahuje odpověď: "méně než 20 let při prvním zaznamenaném incidentu". Interpretace výsledků nicméně není metodou definována, respektive je definována volně.
Příprava výstupní zprávy / zpětné vazby: Příprava výstupní zprávy se vždy odvíjí od požadavků pracoviště, na kterém je metoda využívána.

Normy:

Metoda jako taková neobsahuje normy, každý případ je vyhodnocován individuálně a s klinickým zhodnocením posuzovatele.

Doporučené standardní skóry:

Metoda jako taková neobsahuje standardní skóry, každý případ je klinicky vyhodnocován posuzovatelem, na základě kvalitativně-kvantitativního zhodnocení výsledků – hrubých skórů.

Kvalifikační požadavky na použití metody (A, B, C dle www.testcentrum.cz): O       Kdokoliv
O Kdokoliv po zaškolení, odkaz na kurz: ......
X A
O B
O C

Výstupní zpráva / zpětná vazba
Forma výstupní zprávy: X       Metoda bez výstupní zprávy a bez struktury
O Uživatel připravuje dle definované struktury
O Výstupní zpráva s možností editace uživatelem
O Výstupní zpráva bez možnosti editace uživatelem
     
Výstupní zpráva je k dispozici spolu s metodou: O Ano
X Ne
     
Formát výstupní zprávy: O Text
O Grafika
O Text a grafika
     
Rozsah výstupní zprávy: O Velmi stručný      
O Základní textové interpretace      
O Podrobné textové interpretace    
     
Příjemce zprávy: O Pouze uživatel metody či jiný kvalifikovaný specialista
O Klient
O Třetí strana bez kvalifikace
O Všechny zainteresované strany

Forma dodání metody:

Materiál k metodě obsahuje manuál s detailním popisem možné administrace metody, která je sama o sobě administrována během klinického posouzení hodnocené osoby. Krom popisu jednotlivých položek metody obsahuje manuál i vzor vyhodnocovacího listu, který administrátor může, ale nemusí, využít pro zápis odpovědí. Manuál obsahuje psychometrické informace.

Náklady na metodu: X Jednorázové při nákupu metody
O Opakované při nákupu fyzického materiálu
O Opakované při nákupu on-line administrací včetně vyhodnocení
O Opakované při nákupu on-line vyhodnocení

Validita:

Výzkumy poukazují na uspokojivou prediktivní validitu. Campbell, French, a Gendreau (2009) při srovnání šesti metod pro evaluaci agresivního jednání zjistili, že má HCR-20 nejvyšší průměrnou velikost účinku. Vztah mezi predikcí rizika a samotným násilným chováním měřili za pomoci Z+ (průměrného r, váženého velikostí souboru) s KI = 95%. Výsledek u souboru N = 758 představoval Z+ = 0.28; pro srovnání, druhá nejlepší metoda (LSI/LSI-R) dosáhla na N = 650 Z+=0.24. Nicholls et al. (2004) ve článku porovnávajícím metody HCR-20, PCL:SV a VSC zjistili prediktivní validitu metody HCR-20 r = 0,22, nad to zároveň zjistili, že je HCR-20 inkrementálně validní při doplňkovém použití k metodě PCL:SV (Psychopathy Checklist: screening version), která sama o sobě dosahovala hodnoty r = 0.20 ale při doplnění o HCR-20 hodnoty r = 0.23. De Vogel a De Ruiter (2006) měřili validitu nizozemské verze metody na N = 127, s pozitivním výsledkem r = 0.43 pro totální skór, a r = 0.49 pro konečné posouzení rizika, jednalo se o konsens tří skupin administrátorů (vědců, supervizorů a vedoucích skupiny). Provedená ROC křivka zároveň ukázala na oblast pod křivkou totálního skóru AUC = 0,85 a oblast pro konečné posouzení rizika AUC = 0,86. Což odpovídá dobré diskriminaci podle Mandrekara (2010).

     
Reliabilita:

Výzkumy dále poukazují na solidní inter-rater reliabiltu metody. Grimbosová et al. (2016) našli na N = 306 koeficienty vnitrotřídní korelace (KVK) 0,88; u jednotlivých subškál poté: H= 0,86; C= 0,83; R=0,63. Koo a Li hovoří (2016) o hodnotách KVK mezi 0,75 až 0,90, jako o dobré reliabilitě; koeficient R tak v tomto výzkumu spadá do pásma reliability průměrné. Při hodnocení francouzské verze HCR-20 zjistili výzkumníci (Bertsch et al., 2022) na N = 128, koeficient vnitrotřídní korelace: 0,96 a vnitřní konzistenci podle Cronbachovy alfa: α = 0,79. Konkrétně poté: H: KVK= 0,99, α = 0,80; C: KVK= 0,80, α = 0,48; R: KVK= 0,76, α = 0,29. Belfrage (1998) dále nalezl na N = 43 dobrou vnitřní konzistenci podle Cronbachovy alfa: α = 0,95. Konkrétně poté: H: α = 0,96; C: α = 0,89; R: α = 0,85.

     
Zvláštní požadavky pro použití metody:

Nejsou stanoveny.


Zdroje:
  1. Belfrage, H. (1998). Implementing the HCR-20 scheme for risk assessment in a forensic psychiatric hospital: Integrating research and clinical practice. The Journal of Forensic Psychiatry, 9(2), 328–338. https://doi.org/10.1080/09585189808402200
  2. Bertsch, I., Courtois, R., Gallard, E., Réveillère, C., & Pham, T. H. (2022). Is it possible to use the HCR-20 V2 to assess the risk of violent recidivism of French offenders? Forensic Sciences Research, 7(3), 402–411. https://doi.org/10.1080/20961790.2022.2046370
  3. Campbell, M. A., French, S., & Gendreau, P. (2009). The Prediction of Violence in Adult Offenders. Criminal Justice and Behavior, 36(6), 567–590. https://doi.org/10.1177/0093854809333610
  4. De Vogel, V., & De Ruiter, C. (2006). Structured professional judgment of violence risk in forensic clinical practice: A prospective study into the predictive validity of the Dutch HCR-20. Psychology, Crime &Amp; Law, 12(3), 321–336. https://doi.org/10.1080/10683160600569029
  5. Grimbos, T., Penney, S. R., Fernane, S., Prosser, A., Ray, I., & Simpson, A. I. F. (2016). Gender Comparisons in a Forensic Sample: Patient Profiles and HCR-20:V2 Reliability and Item Utility. International Journal of Forensic Mental Health, 15(2), 136–148. https://doi.org/10.1080/14999013.2016.1152617
  6. Hart, S. D., Douglas, K. S., & Guy, L. S. (2016). The Structured Professional Judgement Approach to Violence Risk Assessment. The Wiley Handbook on the Theories, Assessment and Treatment of Sexual Offending, 643–666. https://doi.org/10.1002/9781118574003.wattso030
  7. Koo, T. K., & Li, M. Y. (2016). A Guideline of Selecting and Reporting Intraclass Correlation Coefficients for Reliability Research. Journal of Chiropractic Medicine, 15(2), 155–163. https://doi.org/10.1016/j.jcm.2016.02.012
  8. Mandrekar, J. N. (2010). Receiver Operating Characteristic Curve in Diagnostic Test Assessment. Journal of Thoracic Oncology, 5(9), 1315–1316. https://doi.org/10.1097/jto.0b013e3181ec173d
  9. Nicholls, T. L., Ogloff, J. R. P., & Douglas, K. S. (2004). Assessing risk for violence among male and female civil psychiatric patients: the HCR-20, PCL:SV, and VSC. Behavioral Sciences &Amp; the Law, 22(1), 127–158. https://doi.org/10.1002/bsl.579
  10. Ptáček, R., & Vevera, J. (2016). HCR-20 Hodnocení rizika násilného chování, Verze 2. Hogrefe – Testcentrum, s.r.o.
  11. Webster, C. D., Douglas, K. S., Eaves, D., & Hart, S. D. (1997). HCR-20 Assessing Risk for Violence Manual; Version 2. MHLPI.