Agresivní chování

Překlad

Slovensky: Agresívne správanie
Německy: Aggressives Verhalten

Vymezení pojmu

Agresivní chování definujeme jako porušení sociálních norem, které omezuje práva a poškozuje živé bytosti či neživé objekty (Vágnerová, 2008; Výrost et al., 2008).

Pardel (1988) agresivitu definuje jako nepřátelské a útočné chování, které směřuje k posílení vlastního postavení a oslabení nebo omezení pozice druhého. Uvádí, že určitou míru agresivity v sobě má každý člověk. Agresivita vzrůstá zejména tehdy, jsou-li ohrožené zájmy jedince. Pardel se domnívá, že agresivní chování není okamžitým a náhlým stavem, ale vzniká na základě posledních zážitků.

Příčiny agresivního chování mají kořeny v dědičnosti, v biologických faktorech, vlivech sociálního prostředí a v aktuální situaci. Z hlediska dědičnosti má člověk vrozenou dispozici k agresivnímu chování, která mu umožňovala přežít, zajistit a ubránit si vlastní teritorium a vytvořit společenskou hierarchii. Vrozená míra agresivity se u jednotlivců liší (Vágnerová, 2008).

Biologické předpoklady agresivity jsou dané hormonální výbavou a strukturou a funkcemi mozku. Individuální odchylky pramení ze změn v korových a podkorových centrech, z hladiny serotoninu, acetylcholinu či testosteronu.

Vlivy prostředí mohou sklon k agresivitě tlumit i posilovat. Nejvýznamnějším zdrojem rané zkušenosti je rodina, později školní a pracovní prostředí, výrazný je vliv vrstevníků a masových médií.

Aktuální situace může působit jako spouštěč agresivního chování, případně jako její inhibitor. Roli hraje aktuální psychický i fyzický stav jedince, např. jeho vyčerpání, bolest, radost, opilost apod.

Agresivní chování můžeme rozdělit do pěti skupin, a to na chování mentální, verbální, neverbální, grafické a útočné. Mentální agresivní chování zahrnuje např. kletby, nepřátelsky laděná přání či snění o nešťastných náhodách (např. doufám, že tento řidič co nejdřív havaruje, když tak pospíchá). Verbální agresivní chování obsahuje různá slovní napadání, jako jsou nadávky, urážky, pokřikování, potupa, ironie, vtípky vůči jiné osobě apod. Neverbální agresivní chování se týká nejčastěji mimických výrazů a nepřátelských gest (např. zdvižený prostředník, klepání si na čelo, ukazování zaťaté pěsti). Grafické chování mívá nejčastěji podobu agresivních kreseb na papíře, zdi, školní lavici či automobilu. Útočné chování zahrnuje všechny typy přímého fyzického napadení jiné osoby či předmětu (Kern, 1999).

Spurný (1996) se domnívá, že tendence jednat agresivně závisí na předchozích setkáních s agresí, na zpevňování agresivních reakcí, na sociálním souhlasu skupiny, jejíž je člověk členem a na temperamentových vlastnostech, jako jsou impulzivita, ráznost, nezávislost, aktivita apod. Tendenci člověka jednat agresivně v nás zvyšuje pocit bezmoci, provokace druhých, častá prezentace násilí, úspěch při předchozím agresivním chování, pocit sounáležitosti s agresivně laděným davem, konfrontace, soupeření a intoxikace. Agresivní jednání druhých v nás vyvolává strach, úzkost nebo tendenci k obraně (protiagresi).

Další související pojmy

Násilné chování, napadení.

Odkazy

http://agresivita.zdrave.cz/
http://www.femina.cz/magazin/rodina-a-deti/nasili-ve-filmech-aktivuje-agresivni-chovani.html
http://www.chovani.eu/agrese/c270
http://www.magazinzdravi.cz/poskozeny-celni-lalok-vyvolava-agresivni-ch
http://psychologie.doktorka.cz/proc-se-chovame-agresivne/
http://sociologie.topsid.com/index.php?war=deviantni_chovani