Mobilita

Překlad

Slovensky: Mobilita
Anglicky: Mobility
Německy: Mobilität

Vymezení pojmu

„Mobilita v dopravě je způsobem pohybu jedinců nebo skupin osob z jednoho místa na druhé za účelem osobním, sociálním, zaměstnaneckým nebo rekreačním“ (Štikar, Hoskovec & Šmolíková, 2008, 84). Mobilitu z pohledu dopravní psychologie můžeme definovat jako „potřebu změny místa“, která je přirozenou potřebou každého člověka a je realizována prostřednictvím dopravy (Kalašová, 2010). Významnou úlohu v této mobilitě hraje automobil (Štikar, Hoskovec & Šmolíková, 2008). Jestliže chce být člověk mobilní, potřebuje k tomu dopravní prostředek. Aby byl zachován trvale udržitelný rozvoj životního prostředí pro budoucí generace, je třeba, aby mobilita odpovídala reálným potřebám a byla uskutečňována s co nejmenším využitím dopravy (Kalašová, 2010).

Než se člověk vydá na cestu, předchází tomu řada otázek, které pomáhají určit způsob dopravy. Základními otázkami jsou:

• Budu vůbec cestovat? (Geneze cest.)
• Která destinace pro daný účel cesty je nejlepší a v kterou denní dobu cestovat? (Prostorová a časová distribuce cest.)
• Který mód dopravy je nejlépe využít pro uskutečnění dané cesty? (Modal split.)
• Kterou dopravní komunikaci pro realizaci dané cesty je nejlépe využít? (Traffic assignment.)
• Cestovat sám, anebo s někým? (Obsazenost vozidel.)
• Jak často za daným účelem cestu opakovat? (Frekvence cest) (Hills, 1996).

V reálném životě dochází k interakci všech těchto otázek, která vede k volbě adekvátního druhu dopravy.

Mobilita se zvyšuje s rozšířením EU, ale také s rozvojem techniky a dopravních prostředků. Zvyšuje se také objem přepravy zboží, což vše dohromady vyvolává potřebu harmonizovat dopravní infrastrukturu a předpisy, aby byla zajištěna bezpečnost dopravy i mobilita. Jestliže převažuje mobilita nad bezpečností, výsledkem je zvýšení smrtelných úrazů na poli dopravy. V návaznosti na to jsou diskutována témata jako rehabilitace problémových řidičů, jednotné řidičské oprávnění v rámci celé EU nebo se pozornost zaměřuje na profesionální řidiče (Šucha, 2013).

Bez ohledu na veškerý rozvoj, nejpodstatnější úlohu v mobilitě vždy hraje člověk a jeho chování. Ať už je přizpůsobivé, či nepřizpůsobivé (kdy je řidiči zakázáno řízení motorového vozidla), musí být vždy umožněna cesta k mobilitě (např. prostřednictvím již zmíněných rehabilitačních programů nabídkou jiného druhu dopravy apod.). Mobilita úzce souvisí s uspokojením životních potřeb každého člověka. Osobitý přístup k mobilitě a její specifika přivádí k hledání cest, jak adekvátně zajistit mobilitu různých skupin osob – seniorů, dětí, zaměstnanců apod. V mobilitě seniorů je třeba brát v potaz úskalí, které tento věk může přinášet – zdravotní postižení znepřístupňují seniorům určité typy dopravy – brát v potaz otázku nedostupnosti veřejné dopravy v některých lokalitách, finanční nákladnost dopravy, její nebezpečnost a další.

Obecnou snahou je zachovat mobilitu také osobám s fyzickým omezením nebo starším osobám. Při posuzování jejich psychické způsobilosti k řízení motorového vozidla je možné se opřít o harmonizované kódy, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 31/2001 Sb. v aktuálně platném znění, např.:

• „Omezení jízdy podle denní doby (např. jedna hodina po východu slunce a jedna hodina před západem slunce); omezení jízdy v okruhu .... km od místa bydliště řidiče nebo pouze ve městě/regionu; jízda rychlostí nepřesahující ....... km/hod.; zákaz jízdy na dálnici a silnici pro motorová vozidla“ atd.
  

Tyto kódy dávají šanci zachovat co nejdéle mobilitu člověka coby řidiče a nesnížit mu životní standard předčasným znemožněním řízení motorového vozidla. Podmínkou však je citlivé posouzení psychické způsobilosti k řízení motorových vozidel a využití k tomu adekvátních metod.

Další související pojmy

Pohyblivost v dopravě;
Doprava.

Odkazy

Brůhová-Foltýnová, H. (2009). Doprava a společnost: Ekologické aspekty udržitelné dopravy. Praha: Karolinum.
CIVITAS Initiative.
Cresswell, T. (2011). Mobilities I: Catching up. Progress in Human Geography, 35:4, s. 550-558.
Gregory, D., Ron, J., Geraldine, P., Watts, M. J., & Whatmore, S. (2009). The Dictionary of Human Geography. Chichester: John Wiley & Sons.
Jain, S. L. (2002). Urban Errands: The Means of Mobility. Journal of Consumer Culture, 2(3), s. 385–404.
Sustainable Urban Mobility Plan – SUMP.