Individuální doprava

Překlad

Slovensky: Individuálna doprava
Anglicky: Private transport
Německy: Individualverkehr

Vymezení pojmu

Individuální dopravu lze definovat jako dopravu, v rámci níž cestuje člověk individuálně. Opačným pólem individuální dopravy je doprava hromadná. Oba tyto typy dopravy primárně slouží k přepravě osob. Tudíž nelze dopravu osobní a individuální zaměňovat – osobní dopravu je možné chápat jako zastřešující pojem pro dopravu individuální. Individuální doprava je zajišťována prostřednictvím osobních automobilů, motocyklů, jízdních kol atd. Naproti tomu hromadná doprava je zajištěna prostřednictvím například autobusu, tramvaje, vlaku, dopravního letadla apod. V dnešní době lze nalézt i osoby, které se přepravují prostřednictvím vlastního letadla samy, takže i letadlo může být prostředkem pro individuální dopravu. Pokud hovoříme o individuální městské dopravě, můžeme do ní zahrnout dopravu cyklistickou, pěší, motocyklistickou, taxislužbu, individuální automobilovou dopravu (IAD) a nekonvenční dopravu jako kabinkové a kabinové systémy (Drdla, nedat.).

Individuální doprava ve formě chůze nebo jízdy na zvířeti dominovala před průmyslovou revolucí. S tím, jak se vyvíjely parní stroje, přes spalovací motory až po pásovou výrobu, dostala se do popředí individuální motorová přeprava, a to na úkor hromadné dopravy (Seidenglanz, 2007).

Již zmíněná individuální automobilová doprava se po roce 1990 stala druhým nejrychleji rostoucím typem dopravy. Překonala ji pouze v tomto ohledu doprava letecká. Za deset let se přepravní výkon zvýšil téměř o 60 %, přičemž za tímto rozvojem stojí růst individualismu, větší dostupnost automobilů i vzrůst poptávky po dopravě. Vytíženost automobilů se však s růstem přepravních výkonů snížila, a zvýšil se tak počet automobilů na silnicích. Osobní automobil je v současné době nejrozšířenější formou individuální dopravy. Umožňuje rychlý přesun z místa na místo, nezávislost na jízdních řádech, flexibilitu a reprezentuje také určitý sociální status. Má to však i svá negativa jak ekologická, viz Dopravní ekologie, tak ekonomická. Poslední dobou se vlivem zvyšujících se nákladů na provoz vozidel (cena pohonných hmot apod.) oživuje veřejná doprava (Schmeidler, 2007) a různé formy sdílení dopravních prostředků (car sharing, car pooling atp.).

caption

Zdroj obrázku: https://people.hofstra.edu/geotrans/eng/ch7en/conc7en/mobilitytransition.html

Ve městech je přístup k individuální dopravě různý. Buď je individuální doprava podporována, včetně adaptace městského prostředí, s tím, že její příznivci argumentují osobní svobodou a významem pro ekonomiku. Tento přístup byl uplatňován v minulosti v „západních“ zemích. Opačným pólem je přístup spočívající v regulaci množství osobních automobilů skrze restriktivní opatření, v podpoře veřejné dopravy nebo alespoň kombinací různých druhů dopravy (Pharoah, 1995). Kritická dopravní situace (dopravní zácpy, znečištění ovzduší, kolony, komplikace z toho plynoucí) vyvolala nutnost snížit podíl individuální dopravy na celkovém počtu jízd. V Pekingu jsou registrační značky přidělovány losováním, je povolen jen jeden automobil na osobu a při smogové situaci má povolen vjezd jen omezená skupina automobilů dle koncového čísla jejich poznávací značky. Například Oslo, Londýn nebo Singapur řeší tento problém zpoplatněním vjezdu automobilů do centra města. Snížil se tak počet automobilů a zkvalitnila se hromadná doprava (Hořčík, 2011). Dalším opatřením bývají i tzv. nízkoemisní zóny, které spočívají v tom, že do určitých částí města mají zakázán vjezd automobily na základě množství vyprodukovaných emisí. Což je samozřejmě problém pro obyvatele dané oblasti s vozidlem staršího data výroby (Marada, 2012).Cestou ke snížení individuální dopravy je také podpora cyklistické dopravy ve městech výstavbou cyklostezek, vyhrazených pruhů apod., aby se cyklista mohl po městě pohybovat bezpečně. Za poslední desetiletí se v cca 500 městech 50 zemí vytvořil systém sdílení jízdních kol založený na síti půjčoven kol rozmístěných po celém městě. Vizí je kombinace s dalšími typy přepravy a vytvoření tzv. multimodální dopravy, která vybízí k výběru nejvhodnějšího dopravního prostředku k dané cestě. Mělo by tak být nahrazeno individuální cestování automobilem, ať už má jakýkoliv účel (Borghuis, 2013). Otázka motivace nebo potřeb, které individuální doprava uspokojuje, zapadá do oblasti výzkumů dopravní psychologie, která může přispět svými poznatky při tvorbě dopravních konceptů řešících výše zmíněné problémy, které individuální doprava přináší. V současné době se například dopravní psychologie zabývá možnostmi motivace účastníků dopravního provozu k využívání udržitelných módů dopravy, zejména chůze a cyklistiky.

Další související pojmy

Osobní doprava, individuální mobilita.

Odkazy

CIVITAS (CIty-VITAlity-Sustainability)NICHES (New and Innovative Concepts for Helping European Transport Sustainability)