Péče o oběti dopravních nehod

Překlad

Slovensky: Starostlivosť o obete dopravných nehod
Anglicky: Care of traffic accident victims
Německy: Pflege von Verkehrsunfallopfern

Vymezení pojmu

Každoročně umírá při dopravních nehodách v Evropě více než 30 000 osob (v ČR 660 usmrcených v r. 2015) a více než 150 000 zůstává těžce zraněných (v ČR 2540 těžce zraněných za rok 2015). Ve státech Evropské unie je každoročně přibližně 200 000 zarmoucených rodin nebo rodin s vážně postiženými členy v důsledku dopravních nehod. Příslušníci truchlící rodiny a rodiny závažně postižených obětí jsou depresivní, stresované, a někteří dokonce v nebezpečí suicidia. Jejich psychické utrpení je často intenzivní a dlouhodobé. Může dokonce iniciovat somatické nemoci, které zhoršují tento psychologický distres, a tím vytvářejí bludný kruh. Nadto se tyto rodiny často setkávají s obtížemi při jednání s úřady, zaměstnavateli, soudy a pojišťovnami (Kořán, 2007).

Česká republika je od 1. 5. 2004 členem Evropské unie. Jak vyplývá z Rámcového rozhodnutí Rady EU z roku 2001 a doporučení Evropského fóra pro služby obětem, bude nutné v budoucnu zajistit občanům ČR stejná práva a služby jako ve stávajících členských zemích EU. Pro oběti dopravních nehod byla založena Evropská federace FEVR (Federation Européene des Victimes de la Route, European Federation of Road Traffic Victims), tvořená národními Evropskými asociacemi obětí a rodin usmrcených a zmrzačených obětí dopravních nehod, napojená na podobné asociace po celém světě. Má status nevládní organizace (NGO) a účastní se odpovídajících pracovních aktivit.

Hlavní heslo FEVR je: „Učit se ze včerejška, žít pro dnešek, naděje pro zítřek“. FEVR je hlavní orgán ETCS (European Transport Safety Council) a člen United Nations Safety Collaboration. Hlavními cíli FEVR je poskytovat bezplatnou morální, psychickou, emocionální, právní, sociální a praktickou pomoc obětem a rodinám obětí dopravních nehod převážně prostřednictvím členských organizací, zaměřenou na zvýšení kvality života a životního standardu těchto obětí a jejich rodin. Druhým cílem je přispívat k bezpečnosti dopravy zvýšením vnímavosti veřejnosti k nebezpečí dopravy a upozorňováním na nebezpečí a příčiny silničních nehod. Důležitým dokumentem je materiál o praktické a právní asistenci v případě dopravní nehody v cizí zemi, který představuje základní informace o právních a administrativních aspektech pro oběti dopravních nehod v různých evropských zemích. Většina členských organizací sdružených ve FEVR podepsala dohodu o vzájemné asistenci. Zde je rovněž uveden seznam organizací, které mohou poskytnout další potřebné informace nebo asistenci těmto obětem dopravních nehod zraněným mimo svou mateřskou zemi či jejichž příbuzní tam byli usmrceni (Kořán et al., 2006).

Smrt blízkého člověka při dopravní nehodě představuje podle Špatenkové (2007) extrémní zásah do života pozůstalých. Na rozdíl např. od úmrtí v důsledku vážné nemoci, na kterou mají pozůstali relativně dostatek času se připravit, usmrcením v důsledku dopravní nehody se v jediném okamžiku radikálně mění celý život pozůstalých i jejich širších rodin. Dochází u nich k silné emoční reakci, k narušení pocitu vlastní identity a integrity. Praktické zkušenosti ukazují, že pozůstalí po obětech dopravních nehod potřebují kromě zdravotnické, právní a sociální pomoci i psychickou pomoc a podporu.

České sdružení obětí dopravních nehod je od roku 2004 svépomocná nezisková organizace, která pomáhá zejména pozůstalým, kteří tragicky přišli o své blízké při silničních dopravních nehodách. Cíle tohoto sdružení jsou zejména morální, psychologická a právní podpora zájmů poškozených a pozůstalých po obětech dopravních nehod. Dále pak preventivní snaha o snižování počtu usmrcených a těžce zraněných při dopravních nehodách zaměřením se na posilování bezpečnosti silničního provozu. Dalším cílem je propojenost souvisejících a navazujících odborných i občanských aktivit (Stanovy ČSODN, 2004).

Konkrétní postupy, jak pomáhat obětem dopravních nehod, lze nalézt v příslušných kapitolách publikace N. Špatenkové (2007, 2011), kde se popisují základy krizové intervence při navázání kontaktu s pozůstalým, ventilaci emocí spjatých se smrtí příbuzného, poskytování emocionální podpory. Následně se psycholog zaměřuje na normalizaci prožitků ztráty, podporuje pozůstalé, soustředí se na jejich pocity a normalizuje symptomy truchlení tím, že ujišťuje pozůstalé, že to, co cítí a prožívají, je normální a přirozené. Nejdůležitější schopností psychologa či pomáhajícího je schopnost soustrastně naslouchat.

Další související pojmy

Psychologická ponehodová péče, psychologická první pomoc, poradenství pro pozůstalé.

Odkazy

http://www.csodn.cz/
http://fevr.org/
http://www.novinky.cz/domaci/408010-vite-co-delat-po-nehode-drsna-kampan-ukazuje-nejcastejsi chyby.html (cit. 30. 6. 2016)
Terénní příručka pro pracovníky psychosociálních a humanitárních služeb, kteří se angažují při hromadných neštěstích většího rozsahu, MV – oddělení psychologie Ope MV, Praha 2002.
Porterfieldová, K. M. (1997). Jak se vyrovnat s následky traumatu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Vodáčková, D., et al. (2002). Krizová intervence. Praha: Portál.