Dopravní systém

Překlad

Slovensky: Dopravný systém
Anglicky: Transportation system
Německy: Verkehrssystem

Vymezení pojmu

Dopravní systém lze definovat jako souhrn vzájemně souvisejících komponent, které jsou sdruženy do logických celků a umožňují přemísťování objektů. Dopravní systém tvoří tři navzájem provázané složky: dopravní prostředky, dopravní cesty a dopravní zařízení, které zahrnuje ostatní dopravní infrastrukturu a soubor technických objektů náležejících k dopravě. Vlivem přírodních, politických a ekonomických podmínek se dopravní systémy v různých částech světa vyvíjely a vyvíjí různě. K ovlivňujícím faktorům patří sociálně-ekonomické zřízení, úroveň rozvoje výroby, územní struktura, hustota a rozmístění obyvatelstva, stupeň dělby práce a specializace a nakonec historické tradice. Dopravní systémy se v různých částech světa různou měrou liší (Hudeček, 2008). Integrální součástí dopravních systémů je například management dopravy, ekonomika dopravy, dopravní bezpečnost či udržitelnost dopravy, pomocí nichž společnost dopravu reguluje a vytváří pravidla a normy pro jednotlivé dopravní módy.

Dopravní systém můžeme členit na základě různých kritérií – dle zastoupení jednotlivých druhů dopravy v systému, dle kvantity a kvality dopravních sítí a dle přepravních výkonů. Dobu životnosti u dopravních systémů nelze určit, je však předpokladem, že bude fungovat nepřetržitě. Aby byl dopravní systém spolehlivý, je nutná spolehlivost dopravní infrastruktury, u jejíchž prvků je stanovována doba životnosti s ohledem na význam daného prvku v systému.
V současnosti rozlišujeme osm základních typů dopravních systémů:

1. Severoamerický typ charakterizovaný výrazným tržním aspektem v dopravě, hustou a kvalitní dopravní sítí, vysokou technickou úrovní dopravních prostředků, vysokým podílem silniční dopravy, nákladní automobilovou dopravou i pro dlouhé vzdálenosti. V rámci železniční dopravy je významná nákladní doprava, převážně na východním pobřeží a v blízkosti velkých městech. Velký význam hraje také vnitrostátní letecká doprava s nutností překonávat velké vzdálenosti; svou roli mají také moderní námořní přístavy a flotila a vnitrozemská plavba.
2. Západoevropský typ. Západní Evropa je považována za kolébku moderní dopravy. K hlavním aspektům patří kontinuální vývoj v prostředí tržního hospodářství s důrazem na životní prostředí, hustá a modernizovaná silniční i železniční síť, což je historicky podmíněno, zaměření na moderní technologie v provozu i ve stavbách, důraz na ekologické dopady dopravy, což zahrnuje podporu alternativních způsobů dopravy i rozvoj alternativních paliv, velký význam hraje neustále veřejná hromadná doprava, je zde vysoký stupeň individuální automobilizace, v rámci námořní dopravy hrají prim moderní přístavy a flotily a hustá síť umělých kanálů a splavných řek.
3. Dopravní systémy Austrálie, Japonska, Nového Zélandu a Jihoafrické republiky (JAR). Jedná se o státy s tržním hospodářstvím, které byly industrializovány později. V určitých aspektech se přibližují dvěma výše zmíněným typům. Společnými znaky je nulová říční doprava, moderní sítě dálnic a železnic v jádrových oblastech, velký význam námořní dopravy a moderních technologií. Specifikem například pro Japonsko je rozvoj vysokorychlostních železnic. Pro JAR, Nový Zéland a Austrálii je typický vysoký rozdíl v kvalitě dopravní sítě ve vnitrozemí a na pobřeží.
4. Postkomunistické státy střední Evropy. Zde byl přirozený tržní vývoj dopravy deformován v 2. polovině 20. století jednostrannou orientací na SSSR a plánovaným hospodářstvím. Spojujícími prvky je hustá železniční a silniční síť, avšak nízké kvality s nízkou hustotou dálniční sítě. Avšak od 90. let se přibližuje západoevropskému typu v růstu individuální automobilizace, vysokou mobilitou obyvatelstva, vzrůstá objem přepravy nákladní silniční dopravy v neprospěch železniční dopravy; také národní letečtí dopravci se zapojili do nadnárodních aliancí.
5. Postkomunistické státy východní Evropy a východního Balkánu, kde jsou velmi značné rozdíly v dopravních systémech.
6. Nejvyspělejší rozvojové státy v zastoupení Latinské Ameriky (Mexiko, Argentina, Brazílie, Chile) a Asie (tzv. asijští tygři).
7. Systém socialistických států s centrálním plánováním, zahrnující Kubu, Vietnam, KLDR a Čínu, kde můžeme nalézt velmi významné regionální rozdíly.
8. Dopravní systém, který zahrnuje ostatní rozvojové státy (Brinke, 1999).

Dopravní systém by měl být společností chápán jako řízený systém s právními předpisy a ustanoveními, které dokáže člověk prakticky aplikovat a přitom si uvědomovat právní, ale i morální zodpovědnost za své chování v tomto systému. Dopravní systém je založen na lidském chování přizpůsobeném ostatním účastníkům silničního provozu (Šucha, 2013).

Další související pojmy

Inteligentní dopravní systémy

Odkazy

Rodrigue, J. P., Comtois, C., & Slack, B. (2006). The Geography of Transport Systems. Abington: Routledge.