Testy

Překlad

Slovensky: Testy
Anglicky: Tests
Německy: Tests

Vymezení pojmu

Testy představují standardizovaný způsob vyšetření, při němž jsou dodržována určitá pravidla. Například je užito jednotných pomůcek a získaná data (odpovědi, výtvory, výkony) jsou vyhodnocena jednotným způsobem.

Existuje několik definic testů. Například Říčan považuje test za „standardní postup, při kterém u probanda navozujeme diagnosticky cenné jevy, které registrujeme tak, že je možné výsledky u různých probandů navzájem srovnávat“ (Říčan, 1977; in Svoboda, 2010, 45). Dle Pichota (1970; in Svoboda, 2010, 45) je test „standardizovaná experimentální situace vyvolávající určité chování. Toto chování je hodnoceno pomocí statistického srovnání s chováním jiných jedinců, kteří jsou ve stejné experimentální situaci; takto je možno zkoumané osoby třídit buď kvantitativně, nebo typologicky.“

Testy jsou psychodiagnostickou metodou s psychometrickým rozměrem. Rozlišujeme výkonové testy a testy osobnosti (Svoboda, 2010). Výkonové testy, jinak řečeno testy schopností, jsou jednou z nejstarších metod psychodiagnostiky. Jak již vyplývá z názvu, jsou zaměřeny na výkon probanda, na jeho úspěch či neúspěch. Jsou dobrou možností k měření, řazení i srovnávání výsledků. Odpovědi se hodnotí v rozmezí „dobře–špatně“, „lepší–horší“, „ano–ne“. Výhodou je, že jejich výsledky jsou většinou nezávislé na úmyslech vyšetřované osoby, tudíž je omezeno záměrné ovlivnění výsledků a klamání ze strany probanda. „Obecné schopnosti jedince odpovídají požadavkům na více druhů činností a projevují se v tom, co nazýváme inteligencí. Naproti tomu speciální schopnosti odpovídají užšímu okruhu požadavků dané činnosti“ (Svoboda, 2010, 46).

Výkonové testy v dopravní psychologii slouží k diagnostice kognitivních funkcí a procesů. Na straně řidiče jsou posuzovány výkonové faktory jako pozornost, odolnost vůči monotonii, reakční čas, paměť a inteligence (Zaoral, 2010).

Jak již bylo zmíněno, testy rozlišujeme na výkonové, ale také testy osobnosti. Při konstruování testů osobnosti vycházeli autoři z různých definic osobnosti, přičemž jejich východiska se často lišila. Dle vnějších charakteristik metod rozdělujeme testy osobnosti na projektivní metody, objektivní testy osobnosti, dotazníky (viz Heslo Dotazníky) a posuzovací stupnice (Svoboda, 2010).

V rámci dopravní psychologie jsou posuzovány osobnostní rysy řidičů. Speciálně se dopravní psychologové zaměřují na agresivní tendence (agresivita, agrese, hněv, hostilita), osobnostní konstrukty související s řízením (atribuce, locus of control – vnitřní kontrola se sníženou anticipací, chování typu A, vyhledávání dobrodružství, situačního vzrušení, sensation seeking) a na rysové charakteristiky osobnosti (neuroticismus, introverze–extroverze, egocentrismus, dominance, potřeba se prosadit, úzkostnost, hypersenzitivita, sebejistota, sebepojetí, svědomitost, sebekontrola, poslušnost vzhledem k pravidlům silničního provozu, sebedisciplína, nízká frustrační tolerance, psychická odolnost, únava, odolnost vůči stresu) (Šucha, 2013; in Šucha et al., 2013).

Zde se však již nejedná o psychologickou diagnostiku. Při hodnocení výkonových a rysových faktorů osobnosti řidiče je nutný komplexní přístup, aby bylo možné predikovat bezpečné či nebezpečné chování v dopravě (Zaoral, 2010).

Další související pojmy

Testové metody.

Odkazy

Zaoral, A., et al. (2010). Manuál doporučených psychodiagnostických metod pro vyšetřování a posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel. (nedat.): Ministerstvo dopravy. Získáno 10. prosince 2014 z http://www.ff.upol.cz/fileadmin/user_upload/FF-katedry/psychologie/Sborniky_a_monografie/seitl/Manul_final_v6_19_1_2011-1.pdf
Svoboda, V. (2010). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál.