První pomoc v autoškolách

Překlad

Slovensky: Kurz prvej pomoci v autoškolách
Anglicky: First aid in driving schools
Německy: Erste-Hilfe-Kurse in Fahrschulen

Vymezení pojmu

V České republice si dopravní nehody každoročně vyžádají přes 25 000 zraněných a kolem 600 mrtvých. To dělá z dopravních nehod hlavní příčinu smrti ve věkové kategorii 15–29 let a druhou nejčastější v kategorii 5–14 let (IFRC, 2010). Podle odhadů Červeného kříže má vzdělávání v první pomoci potenciál snížit počet úmrtí v důsledku dopravních nehod až o 10 % a může také snížit dopady vážných zranění. Proškolení v první pomoci může také významně zvyšovat prosociální chování řidičů a sloužit jako faktor prevence rizikového chování v dopravě. Řada studií (např. Adelborg et al., 2010; 2011) ukazují, že povinné kurzy první pomoci v rámci autoškoly znatelně zlepšují vědomosti i sebevědomí budoucích řidičů. Nicméně ochota poskytnout první pomoc stejně jako četnost reálného poskytnutí se nezvýší, pokud součástí kurzu nejsou také psychologické aspekty a překonání psychické bariéry (Van de Velde et al., 2009). Například Ranse a Burke (2012) poukazují, že zvládání stresu je jednou z důležitých součástí kurzů první pomoci a Axelsson, Herlitz a Fridlund (2000) definují pocit připravenosti jako jeden z klíčových aspektů v procesu poskytování první pomoci. Komplementárně z opačného úhlu pohledu uvádí Hasík (2012), že emoce a nejistota jsou klíčové bariéry v poskytnutí první pomoci. V neposlední řadě jsou s problematikou poskytování první pomoci zmiňovány dobře známé koncepty difuze zodpovědnosti a efekt přihlížejícího (Darley & Latané, 1968).

Výcvik řidičské populace v první pomoci má proto bez integrace psychologických aspektů nízký potenciál a malý význam pro zvyšování bezpečnosti dopravního provozu. Tato skutečnost se ukazuje jako slabina kurzů první pomoci v rámci autoškol. A to jak v České republice – studie Centra dopravního výzkumu (Zámečník et al., 2014) ukazují, že stávající úroveň výuky a výcviku první pomoci v autoškolách nezajišťuje adekvátní připravenost řidičů zasáhnout v případě dopravní nehody – tak v zahraničí – k podobným závěrům docházejí i Burghofer a Köhler (2008) a Müller (2008), kteří ukazují, že jen asi 12,5 % populace je skutečně připraveno poskytnout adekvátní první pomoc.

Ke klíčovým problémům stávajících kurzů první pomoci patří především přehlcení teoretickými informacemi, obecně malý důraz na praktický nácvik a zcela nulové zaměření na připravenost a motivaci absolventů zasáhnout v případě reálné akutní situace. K efektivním trendům v oblasti vzdělávání v první pomoci patří především metody zážitkové pedagogiky, práce s emocemi a průběžné plošné vzdělávání celé populace.

Co se týče legislativního zakotvení, v ČR je první pomoc jako součást výcviku v autoškole definována v § 20, odst. 2d a 3c zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Zde je nařízeno absolvování výuky a praktického výcviku zdravotnické přípravy jako nedílná součást vzdělávání žadatelů o řidičské oprávnění. Výuka zdravotnické přípravy by měla obsahovat tyto tematické celky:

• Pprevence dopravních nehod ze zdravotních příčin.Obecné zásady jednání při dopravních nehodách.Zásady první pomoci a poskytování první pomoci při jednotlivých poraněních.
• Stavy bezprostředně ohrožující život.Možnosti a způsoby použití jednotlivých zdravotních pomůcek, které jsou ve výbavě lékárničky vozidla.
• Praktický výcvik zdravotnické přípravy by měl být zaměřen na:Nácvik poskytování první pomoci při různých poraněních a stavech.Nácvik zástavy krvácení.Nácvik použití jednotlivých prostředků z výbavy lékárničky.Nácvik a zvládnutí vyprošťovacího manévru zraněné osoby z vozidla.Nácvik a zvládnutí úkonů neodkladné resuscitace.
• První pomoc je také povinnou součástí vzdělávání profesionálních řidičů. Profesionální řidič je povinen absolvovat vstupní školení, jehož součástí jsou i následující okruhy:Zdravotní rizika a jejich předcházení v provozu na pozemních komunikacích.Prevence a řešení mimořádných událostí v provozu na pozemních komunikacích.

Znalosti získané ve vstupním školení se dále prohlubují v rámci pravidelných školení (1× ročně), jejichž součástí je výuka první pomoci.

• Vyučovat zdravotnickou přípravu a provádět praktický výcvik v poskytování první pomoci jsou oprávněni:Lékaři.Vyšší zdravotničtí pracovníci v oborech činnosti: diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaná dětská sestra a diplomovaná porodní asistentka.Střední zdravotničtí pracovníci v oborech činnosti: zdravotnický záchranář, všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, zdravotní sestra, ženská sestra a sestra pro intenzivní péči.Nižší zdravotničtí pracovníci v oboru činnosti: ošetřovatel, ošetřovatelka, řidič vozidla rychlé zdravotnické pomoci a řidič vozidla rychlé lékařské pomoci.Učitelé odborných předmětů v oboru ošetřovatelství na středních a vyšších zdravotnických školách.Absolventi rekvalifikačních kursů akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR s názvem „člen první pomoci“ v délce minimálně 80 vyučovacích hodin.Instruktoři Českého červeného kříže a absolventi zdravotnické přípravy zaměřené na výuku v autoškolách.

Další související pojmy

Poskytování první pomoci, připravenost poskytnout první pomoc.

Odkazy

IFRC health and care department. (2009). First aid for a safer future, focus on Europe; Advocacy report.
http://www.ifrc.org/PageFiles/53459/First%20aid%20for%20a%20safer%20future%20Focus%20on%20Europe%20%20Advocacy%20report%202009.pdf?epslanguage=en
Müller, M. U. Notfall im Ohrensessel. Der Spiegel. Nr. 15, 2008, S. 152 (7. April 2008, online).
Pleskot, R., et al. (2013). První pomoc zážitkem (First aid by experience), ZDRSEM Prague (internal methodical handbook)