Pěší doprava

Překlad

Slovensky: Pešia doprava
Anglicky: Walking
Německy: Gehen/Fussverkehr

Vymezení pojmu

Mezinárodní charta chůze definuje pěší dopravu takto: „Chůze je to první, po čem touží malé dítě, a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk. Chůze je cvičení, ke kterému nepotřebujeme posilovnu. Je to léčba bez léků, regulace tělesné hmotnosti bez diety a kosmetika, pro kterou nemusíme do drogerie. Je to uklidňující prostředek bez pilulek, terapie bez psychologa a dovolená, která nestojí ani korunu. Chůze navíc neznečišťuje životní prostředí, má malou spotřebu přírodních zdrojů a je velmi účelná. Chůze je pohodlná, nevyžaduje žádné speciální vybavení, je seberegulační a ze své podstaty bezpečná. Chůze je stejně přirozená jako dýchání.“ (Butcher, 1999; Staňková, E. & Sedlák, R., 25. května 2015).

Ať už cestujeme kamkoliv a čímkoliv, pěší doprava je začátkem i koncem všech našich cest. Chůze je podstatnou součástí bytí člověka. Ať už cestujeme jakýmkoliv způsobem, bez chůze se nikdy neobejdeme. Již z tohoto faktu vyplývá důležitost věnování pozornosti právě pěší dopravě (Pěší doprava, 10. dubna 2015).

Pěší doprava je ovlivněna jednotlivými typy a podkategoriemi chodců. Každá skupina má přitom svá specifika a z pohledu psychologie je nutné se každé skupině věnovat zvlášť. Základní rozdělení můžeme véstz hlediska účelu. Tedy na ty, pro které je chůze hlavní nebo jediný možný způsob dopravy, a na ty, pro které je chůze doplňkový způsob či jen jedna z alternativ. Dále lze chodce dělit podle Pokorného (28. února 2011), který na základě Pedestrian planning and design guide, NZ Transport Agency z roku 2009 uvádí následující typy chodců:

Druh chodce	Podkategorie
Pěší	Zdatný chodec
	Běžec
	Dospělý chodec
	Mladý chodec
	Chodec se zhoršenou schopností chůze
	Senioři
	Chodci s vodicím psem
	Chodci se zhoršenou schopností orientace
	Chodci o holi
Využívající kolečka	In-line bruslaři
	Kolečkoví bruslaři
	Skateboardisté
	Koloběžkáři
	Chodci s kočárky
S omezenou schopností pohybu	Chodci na vozíku na manuální pohon
	Chodci na vozíku na elektrický pohon
	Chodci s chodítkem
	Chodci na skútru

Chodec se dostává do kontaktu s ostatními dopravními systémy, a právě tyto uzly hrají podstatnou roli v kvalitě pěší dopravy a její bezpečnosti, která se dostává do středu zájmu nejen v oblasti dopravní psychologie. Způsob řešení těchto dopravních uzlů se promítá i v územním plánování. Nové století je otevřeno už nejen vozidlům, ale také chodcům, přesněji vymezeno zvláště v místech střetů s vozidly, tam kde se pohybuje hodně dětí, seniorů a chodců všeobecně. Dlouho nebyla pěší doprava brána jako legitimní součást celého dopravního systému. K renesanci chůze se začalo přistupovat na konci 20. století, kdy se objevila poptávka po adekvátní struktuře pěších tras nejen ve městech, ale i v okolí. Přesto však systémový přístup k pěší dopravě při plánování měst v ČR doposud na celostátní úrovni neexistuje (Staňková & Sedlák, 25. května 2015).

Dopravní systém se skládá z navzájem propojených prvků. Lidé se všeobecně zaměřují na čtyři hlavní „pilíře“ dopravy, a jedním z nich je právě chodec. Dalšími jsou společnost, prostředí a doprava. V následujícím obrázku však lze vidět mnohem více možností ovlivnění pěší dopravy (Lukešová, Valentová & Křivohlávek, 2008):

caption

Zdroj obrázkuː Město pro pěší, str. 17.

S ohledem na pěší dopravu rozlišuje kanadský Victoria Policy Transport Institute dva druhy dopravního plánování. Prvním je konvenční dopravní plánování, které vychází z předpokladu lineárního vývoje dopravy, což znamená, že modernější a rychlejší modely dopravy nahrazují ty starší a pomalejší dle linie: Chůze – jízdní kolo – vlak – autobus – automobil – superautomobil. Dle tohoto modelu starší druhy dopravy pozbývají důležitosti. Nárůst automobilové dopravy, jež působí komplikace veřejné hromadné dopravě a tvoří bariéry pro dopravu pěší, není v rámci tohoto modelu bráno jako negativum. Podpora pěší, cyklistické a veřejné hromadné dopravy na úkor automobilové je tímto modelem chápána jako krok zpět.Druhým je paralelní model, který vnímá každý druh dopravy jako rovnocenný a přínosný. Dopravní pokrok je v tomto modelu chápán jako zkvalitnění podmínek pro všechny typy dopravy. Není žádná doprava, která by měla v tomto modelu prioritu. Právě klíčem k fungující městské dopravě je různorodá nabídka mobility. Preference automobilové dopravy je vnímána jako překážka pro zlepšení mobility obyvatel, dokonce je považována za okolnost, která ji zhoršuje. Dopravního a územní plánování se zaměřuje na lepší dosažitelnost cílů za pomoci všech druhů dopravy. Města upřednostňující pěší, veřejnou a cyklistickou dopravu, se vyznačují nejvyšší dosažitelností (Pokorný, 28. února 2011).

Následující obrázek představuje komplexní koncepční model, který analyzuje potřeby chodců a používá se při tvorbě možných strategií zásahů pro zlepšení situace pro chodce. Na začátku stojí analýza potřeb chodců, následuje stanovení požadavků a hodnocení stávající dopravní situace. Třetí fází je zjištění, do jaké míry stávající situace odpovídá potřebám chodců a zda jsou s danou situací spokojeni. Až na základě předešlých kroků lze připravovat a plánovat opatření (Lukešová, Valentová & Křivohlávek, 2008).

caption

Zdroj obrázkuː Město pro pěší, str. 17.

Odkazy

Mezinárodní charta chůze
Walk 21
Projekt Bezpečné cesty do školy
Města pro lidi – koncepce snižování automobilové dopravy. Příklady evropských měst, informace pro zástupce měst a obcí. (2005). Praha: Arsci. Získáno 19. 3. 2015 z http://www.biblioteka.cz/pdf/neperiodika/MZP/MestaProLidi.pdf