Starší osoby

Překlad

Slovensky: Staršie osoby
Anglicky: Seniors
Německy: Ältere Personen

Vymezení pojmu

Stáří je posledním obdobím lidského života. Stárnutí se vyznačuje posloupností nezvratných změn, které nastávají v organismu a postupně omezují a zeslabují jeho jednotlivé funkce. Stárnutí je proces; má časovou dynamiku, je geneticky naprogramováno, řídí se druhově specifickým časovým zákonem a podléhá vlivům prostředí (Pacovský, 1990).

Stáří dělíme podle WHO na období časného stáří neboli senescence (60–74 let), vlastní stáří neboli kmetství (75–89 let) a dlouhověkost neboli patriarchium (90 let a více) (Skorunková, 2007).

Podle Mühlpachra (2005) dělíme stáří na období mladších seniorů (65–74 let), starých seniorů (75–84 let) a velmi starých seniorů (85 let a více).

Stárnutí jako proces probíhá na rovině biologické, psychické, sociální a spirituální. Biologické stárnutí postihuje kardiovaskulární systém (zvyšuje se krevní tlak, snižuje se výkonnost srdce a elasticita cév), respirační systém (snižuje se samočisticí schopnost průdušek), trávicí systém (vypadávají zuby, snižuje se produkce trávicích šťáv a slin, zpomaluje se činnost hladké svaloviny, ochabují svěrače), urogenitální systémy (snižuje se funkčnost ledvin, ochabují svěrače, u mužů se zvětšuje prostata), pohybový systém (snižuje se svalová síla, řídnou kosti, tuhnou klouby), imunitní systém (klesá obranyschopnost organismu), centrální nervový systém (dochází ke změnám mozku a mozkových buněk) a smyslové orgány (klesá zraková ostrost, kvalita sluchu, čichu, hmatu, zhoršuje se termoregulace)( Mühlpachr, 2009).

Psychické stárnutí se projevuje snížením poznávacích schopností, pozornosti, paměti, zpomalením psychomotorického tempa. Zhoršují se řečové funkce, intelektové schopnosti, zhoršuje se úsudek, klesá počet zájmů. Mění se povahové vlastnosti, snižuje se sebedůvěra a přizpůsobivost, klesá fantazie, vitalita a energie, vzrůstá únavnost, nedůvěřivost, zdrženlivost, opatrnost a rigidita. Zlepšuje se naopak trpělivost a tolerance (Vágnerová, 2007).

Mění se sociální aspekty života starších osob. Senioři zpravidla odcházejí do důchodu, a tím se mění i jejich dosavadní životní styl. Důchodci jsou často finančně závislí, snižuje se jejich sociální potřebnost. Mnohdy trpí sociální izolací a osamělostí (Vágnerová, 2007).

Stárnutí bývá spojeno s větším výskytem chorob. Příznaky chorob ve stáří jsou spíše nevýrazné, při onemocnění se projevují pouze některé příznaky, příznaky chorob mohou být atypické, mohou se projevovat v jiných orgánech, typický je dlouhodobý a chronický průběh, sklon ke komplikacím, multimorbidita (Pacovský, 1997).

Další související pojmy

Senioři, staří lidé, kmeti.

Odkazy

Austad, S. N. (1999). Proč stárneme. Praha: Mladá fronta.
Dragomirecká, E., & Škoda, C. (1997). Kvalita života. Vymezení, definice a historický vývoj pojmu v sociální psychiatrii. ČS Psychiatrie, 93, 102-108.
Haškovcová, H. (1990). Fenomén stáří. Praha: Panorama.
Hayflick, L. (1997). Jak a proč stárneme. Praha: Columbus.
Gregor, O. (1983). Stárnout, to je kumšt. Praha: Olympia.
Halečka, T. (2002). Kvalita života a jej ekologicko-enviromentálný rozmer. Kvalita života a ľudská práva v kontextech sociálnem práce a vzdelávania dospelých. Prešov: FF PU.
Hegyi, L. (1996). Vybrané kapitoly zo sociálnej gerontologie a geriatrie. Bratislava: IVZ.
Hogenová, A. (2002). Kvalita života a tělesnost. Praha: Karolinum.
Jedlička, V. a kol. (1991). Praktická gerontologie. Brno: IVZ.
Kalvach, Z. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.
Kalvach, Z. a kol. (1997). Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum.
Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál.
Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada.
Rabušic, L. (1997). Česká společnost a senioři. Brno: MU.
Tvaroh, F. (1983). Všichni stárneme. Praha: Avicenum.
Wolf, J. a kol. (1982). Umění žít a stárnout. Praha: Svoboda.