Dotazníky
Překlad
Slovensky: Dotazníky
Anglicky: Questionnaires
Německy: Fragebögen
Vymezení pojmu
„Dotazníky jsou psychodiagnostické metody založené na subjektivní výpovědi vyšetřované osoby o jejich vlastnostech, citech, postojích, názorech, zájmech, způsobu reagování v nejrůznějších situacích atd. Jejich konstrukce vychází z principu introspekce, neboť probandovy odpovědi jsou závislé na jeho vnitřních poznatcích“ (Svoboda, 2010, 222). Zkoumaná osoba má za úkol označit (zatrhnout, zakroužkovat apod.) výpovědi, které vystihují zkoumaný znak dle jejího názoru nejlépe. Jedná se o metodu nepřímého posouzení, jelikož osoba popisuje vlastní chování v určité situaci, kde se sledovaná vlastnost může projevit, a není tázána konkrétně na osobnostní rys. V praxi rozlišujeme dotazníky a inventáře, i když se může na první pohled zdát, že se jedná o totéž. V dotazníku jsou otázky formulovány tak, aby bylo možné na ně odpovědět pouze „ano“ či „ne“. V inventáři jsou výpovědi ve formě oznamovacích vět a proband se vyjadřuje v rozmezí, zda s výpovědí „souhlasí“ či „nesouhlasí“.
K výhodám dotazníků patří jejich rychlá snadná administrace a způsob hodnocení. Prostřednictvím dotazníků lze získat informace, které by psycholog jiným způsobem zjistil jen obtížně. Nevýhodou dotazníků je rozdílná míra schopnosti introspekce u probandů – schopnost sám sebe adekvátně ohodnotit, kterou klient nemusí disponovat. Předpokladem pro využití dotazníků u klienta je alespoň průměrný intelekt. Nevýhodou je také písemná forma dotazníku, při níž je proband schopný větší ostražitosti než při rozhovoru, čímž může své výpovědi ovlivnit. I přesto, že dotazníky obsahují validizační škály, nejedná se o jednoznačnou záruku kontroly správnosti vyplňování dotazníku. Dotazníky obsahují i tzv. verifikační škály, v nichž se projeví tendence vyšetřované osoby ke zkreslování nebo neporozumění výpovědi či náhodnému typu odpovědi. Existuje několik dělení dotazníků dle různých autorů (Pichot, Smékal, Engelsmann atd.), např. dělení na jednorozměrné a vícerozměrné. Jednorozměrné dotazníky se zabývají měřením jednoho rysu, či ohraničeného osobnostního aspektu, nebo měřením funkčních jednotek v rámci jedné složky osobnosti. Vícerozměrné dotazníky měří dva a více rysů osobnosti nebo se pokouší osobnost zmapovat v nejširším možném kontextu (Svoboda, 2010).
V rámci dopravní psychologie jsou využívány tyto dotazníky: Osobnostní inventář (KUD), Dotazník interpersonální diagnózy (ICL), Gordonův osobnostní profil – inventorium (GPP-I), Eysenckovy osobnostní dotazníky, Rosenbergova škála hodnocení (RSES), NEO-PI-R (+ jeho další verze), The Narcissistic Personality Inventory (NPI), Bellův dotazník, Osobnostní dotazník na měření psychoticismu, extraverze-introverze, neuroticismu (DOPEN), Bochumský osobnostní dotazník (BIP), Dotazník SPARO, Stait-Trait Anxiety Inventory (STAI), Šestnáctifaktorový dotazník (16 PF).
Speciálně vyvinuty pro dopravní psychologii se využívají: Dotazník TVP, který je založen na pětifaktorové osobnostní teorii NEO, přičemž jsou v něm zařazeny dopravně specifické a situačně nezávislé aspekty založené na zmíněném modelu. Škály jsou tedy paralelní – jedná obecná a jedna ve vztahu k dopravě. Driving Behaviour Inventory – General (DBI-gen), který měří citlivost řidičů vůči stresu. Dalším dotazníkem je State Driver Stress Inventory (SDTI), tento dotazník postihuje situační vlivy na řidičův stres. State Driver Behavior Checklist zjišťuje, jak se řidič vyrovnává se stresem a jaké je jeho řidičské chování. Předposledním zmíněným je Inventory of Risk Taking (RT). Ten postihuje čtyři oblasti – jak se řidič přizpůsobuje novým podmínkám vozidla, zabývá se nepřiměřenou rychlosti, řízením pod vlivem alkoholu a řízením v nevhodných podmínkách. Dominantní styl jízdy zjišťuje Multidimensional Driving Style Inventroy (MDSI) (Šúcha, 2013). Je třeba však zdůraznit, že výčet není úplný. Dotazníky se neustále vyvíjí, vznikají nové, a proto je vždy nutné, aby dopravní psycholog sledoval aktuální trendy, výzkumy z této oblasti, a mohl tak adekvátně volit použití konkrétních dotazníků.
Další související pojmy
Inventář.
Odkazy
Zaoral, A. et al. (2010). Manuál doporučených psychodiagnostických metod pro vyšetřování a posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel. (nedat.): Ministerstvo dopravy. Získáno 10. prosince 2014 z http://www.ff.upol.cz/fileadmin/user_upload/FF-katedry/psychologie/Sborniky_a_monografie/seitl/Manul_final_v6_19_1_2011-1.pdf