Rozhovor (interview)
Překlad
Slovensky: Rozhovor
Anglicky: Interview
Německy: Interview
Vymezení pojmu
Rozhovor je zprostředkovaným a vysoce interaktivním procesem získávání dat (Ferjenčik, 2000). Můžeme ho označit také za self-report metodu, jelikož se zakládá na přímém dotazování konkrétního člověka (Barker et al., 2005). Rozhovor je klíčovým a zároveň nejproblematičtějším nástrojem psychodiagnostiky řidiče. Lze jej označit za nutný standard dopravněpsychologického vyšetření (Seitl & Šucha, 2010).
Psychologický rozhovor se od běžného rozhovoru značně liší. Jeho prostřednictvím psycholog získává od klienta informace o jeho názorech, postojích, obavách, přáních, o jeho vnitřním světě, které nelze zjistit pozorováním apod. (Svoboda, 2010). Škála členění rozhovorů, jeho techniky, typy otázek, fáze, registrace, je natolik široká, že není možné je zde všechny postihnout. Například vzhledem ke zvolenému cíli rozlišujeme rozhovor diagnostický, terapeutický, anamnestický, výzkumný, poradenský či výběrový (Svoboda, 2010).
Rozhovor v kontextu dopravní psychologie se jistou mírou dotýká všech výše zmíněných typů, jeho klíčovou rolí je však právě diagnostika, nazývaná též v některé literatuře jako explorace (Undeutsch, 1983). Šucha a Seitl (2010, 5) uvádí, že „komplexní dopravněpsychologické vyšetření musí nutně obsahovat tři části – zhodnocení anamnestických údajů, diagnostickou část (včetně vyšetření rychlosti a přesnosti reakcí prostřednictvím příslušných metod) a individuální rozhovor a poskytnutí zpětné vazby“. Je na každém psychologovi, jakou podobu jeho rozhovor s řidičem bude mít. Žádný manuál neurčuje striktní postup, jak k rozhovoru přistupovat.
Rozhovor není jen pouhým hovorem mezi psychologem a řidičem. Hraje podpůrnou roli také při řešení problematického chování řidičů. Jeho prostřednictvím lze snížit nervozitu a napětí vyšetřovaného řidiče, motivovat ho nebo být základem pro volbu dalších konkrétních metod vyšetření. Tohoto přístupu se využívá například v Německu při výběru profesionálních řidičů se zvýšenou zodpovědností (např. vozidla pro přepravu osob) (Seitl & Šucha, 2010).
Při problémovém dopravním chování nejde jen o stanovení aktuálního stavu, ale prostřednictvím rozhovoru je možné hledat faktory, které ovlivnily toto chování, a jaké opatření je potřebné zvolit, aby se již neopakovalo (Seitl & Šucha, 2010). Pouze psychometrický přístup pro adekvátní vyšetření řidiče nestačí, nepostihuje totiž veškeré aspekty člověka jako komplexního systému. Ten musí být doprovázen právě rozhovorem a pozorováním.
Komunikace mezi řidičem a psychologem umožňuje něco jako „čtení mezi řádky“. Rozhovorem se psycholog snaží kompenzovat nedostatky dotazníků a testů. Pokud chce psycholog získat relevantní informace o životě řidiče, jeho sociálních vazbách, překážkách a možnostech, které mohou následně ovlivnit řidičovo chování a proces adaptace na dopravní systém (Chaloupka-Risser, 2005), musí použít rozhovor.
Rozhovorem získaná data není jednoduché operacionalizovat a systematizovat, jejich validita a reliabilita je vysoce závislá na odborné úrovni daného psychologa. Ten musí zohlednit aspekt věrohodnosti dané výpovědi, sociální desirabilitu (snahu chovat se sociálně žádoucím způsobem) a celkový kontext rozhovoru (Paulhus, 1984). To vše vede k dilematu: na jednu stranu je řidič zodpovědný např. za dopravní přestupek – a na druhou stranu se při rozhovoru snaží vytvořit pozitivní dojem. To ovlivňuje řidičovu volbu strategie rozhovoru s dopravním psychologem – zda bude hovořit upřímně, nebo zda se bude snažit klamat. Klady a zápory té které strategie přináší následující čtyřpolní tabulka s názvem Dilema a konflikt rozhodování (převzato z Eller, 2005):
| Očekávaný prospěch: Pozitivní prognóza |
Obávané riziko: Negativní prognóza | |
|---|---|---|
| Strategie upřímnosti | Rehabilitace Uznání změny |
Stále akutní, otevřený „problémový případ“ |
| Strategie klamu | Úspěšné oklamání | Pochybnosti ohledně věrohodnosti / bagatelizace |
Dopravní psycholog musí mít neustále během celého rozhovoru s klientem na paměti specifický kontext dopravněpsychologického vyšetření.
V rámci dopravněpsychologického vyšetření můžeme rozčlenit čtyři základní fáze rozhovoru; přípravu na rozhovor, úvod a kontrakt (jádro rozhovoru jako samotná diagnostická část) a závěr rozhovoru.
Během úvodního rozhovoru by měl řidič získat nejen základní informace o tom, jak bude dopravněpsychologické vyšetření probíhat, ale také slouží k navázání důvěry a vztahu mezi řidičem a psychologem. Dle Watzlawika et al. „každá komunikace v sobě obsahuje aspekt informace a aspekt vztahu“ (Watzlawik, Beavin & Jackson, 1969). Jelikož během rozhovoru současně dochází i k pozorování probanda, je nutné, aby psycholog konfrontoval informace získané rozhovorem s nonverbální komunikací, například projevy nervozity, která následně může ovlivnit další testování (Meier-Faust, 2002).
V závěru rozhovoru je podstatné řidiče obeznámit s výsledkem dopravněpsychologického vyšetření. Pokud je výsledek vyšetření negativní, je podstatné probanda „poučit“ o nedostatcích a možnostech kompenzace (Kořán & Rehnová, 2013; in Šucha et al., 2013).
Další související pojmy
Interview, rozhovor, explorace.
Odkazy
Kanfer, F. H., & Goldstein, A. P. (1991). Helping people change. A textbook of methods.
Massachusetts: Allyn & Bacon.
Figurová, T. L. (2007). Sociální desirabilita. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita.
Raisová, T. (2012). The comparison between the effectiviness of the copmetency based interview and the behavioral event interview. Human Resources Management & Ergonomics, 6 (1).