Osoby s handicapem

Překlad

Slovensky: Osoby s postihnutím
Německy: Personen mit Behinderung

Vymezení pojmu

Termín handicap se používal v Anglii okolo roku 1827 a pocházel z prostředí koňských dostihů. Cílem bylo vytvořit všem koňům spravedlivé startovní podmínky. V současné době tento výraz překládáme jakožto nevýhodu či znevýhodnění, které má osoba s postižením oproti zdravému člověku.

Za osoby s handicapem považujeme různě znevýhodněné jednotlivce. Obvykle jsou do této kategorie řazeni lidé s tělesným, mentálním, duševním, zrakovým, sluchovým, jiným zdravotním a kombinovaným postižením. Nejčastějšími příčinami handicapů jsou dědičné faktory, nehody, úrazy, porodní a poporodní komplikace a stárnutí organismu.

Za tělesně postižené osoby považujeme ty, které mají poruchu pohybového aparátu, a to horních nebo dolních končetin. Postižení může být vrozené nebo získané. Některé typy postižení jsou typické pro určitý věk (např. stáří). Patří sem např. lidé s vadným držením těla, s rozštěpy, ortopedickými vadami páteře, lidé s amputovanými či deformovanými končetinami, osoby po úrazech pohybového ústrojí s trvalými následky a s degenerativními onemocněními svalstva. Základním symptomem zdravotního handicapu je porucha motoriky.

Mentálně handicapovaní mají sníženou úroveň rozumových schopností, která se projevuje sníženým intelektem, zhoršenou schopností v oblasti paměti, myšlení, pozornosti, řeči a učení. Mentální postižení může být vrozené (mentální retardace) nebo získané (demence). Mentální retardace může být lehká (IQ 69–50), středně těžká (IQ 49–35), těžká (IQ 34–20), hluboká (IQ 19 a méně), jiná či nespecifikovaná.

Duševně postižení lidé vykazují akutní či chronické abnormální psychické příznaky a abnormální chování. Jsou handicapováni v oblasti myšlení, prožívání a chování. Duševní postižení může být vrozené nebo získané.

Zrakově handicapovaní lidé trpí poruchami zraku různého charakteru (např. snížení zrakové ostrosti, poruchy barvocitu, glaukomy aj.). Vady mohou vykazovat různou závažnost, od lehké slabozrakosti až po nevidomost.

Mezi sluchově handicapované osoby patří lidé nedoslýchaví, ohluchlí a neslyšící. Vady mohou být vrozené či získané v průběhu života.

Za osoby s jiným zdravotním postižením považujeme jedince s nejrůznějšími dlouhodobými či chronickými onemocněními (např. kardiovaskulární a onkologická onemocnění).

Osoby s kombinovaným postižením jsou ty, u kterých se vyskytují dva a více druhů postižení současně.

Listina základních práv EU přiznává handicapovaným jedincům právo na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti. Diskutované je právo na mobilitu v souvislosti se zákazem řízení pro některé skupiny postižených.

Světová zdravotnická organizace (WHO, World Health Organization) vymezila termín postižení v Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a handicapů (ICIDH – International Classification of Impairments, Disabilities and Handicaps). V roce 2001 byla terminologie upravena v Mezinárodní klasifikaci funkčnosti postižení a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health).

Handicapovaní lidé v ČR:
Definice handicapovaných či postižených osob není v ČR prozatím jednotná a v různých resortech se liší. Pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se zdravotním postižením rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, označuje za osoby se zdravotním postižením takové fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány jako invalidní ve třetím stupni (tj. osoby s těžším zdravotním postižením) nebo v prvním či druhém stupni.

V oblasti zdravotního pojištění se v ČR pojem postižení definuje jako stav závažného a trvalého snížení funkční schopnosti vzniklého v důsledku úrazu, nemoci či vrozené vady.

Z pedagogického hlediska lze za handicapované osoby považovat všechny, kteří jsou v učení, chování, v komunikaci a v psychomotorických schopnostech natolik omezeni, že jejich spoluúčast na životě ve společnosti je podstatně ztížena.

V ČR neexistují přesné statistické údaje o počtu a struktuře osob se zdravotním postižením. Odhad činí zhruba 10 % populace, což je okolo 1,2 milionů obyvatel. Z těchto osob je asi 60 tisíc zrakově postižených (z toho 17 tisíc velmi těžce postižených), 300 tisíc sluchově postižených (z toho asi 15 tisíc zcela hluchých), 60 tisíc lidí s poruchami řeči, 1 500 hluchoslepých, 300 tisíc mentálně postižených, 300 tisíc lidí s vadami pohybového ústrojí, 480 tisíc diabetiků (z toho 70 000 léčených inzulínem), 150 tisíc osob po cévních a mozkových příhodách, 140 tisíc osob postižených epilepsií a 100 tisíc duševně nemocných.

Naše legislativa poskytuje osobám s tělesným postižením mimořádné výhody v závislosti na závažnosti konkrétního postižení: I. stupeň (TP): těžce zdravotně postižený občan; II. stupeň (ZTP): zvlášť těžce zdravotně postižený občan; III. stupeň (ZTP/P): zvlášť těžce zdravotně postižený občan s potřebou průvodce.