Homogenita typů komunikací
Překlad
Slovensky: Homogenita typu komunikácií
Německy: Homogenität der Strassenarten
Vymezení pojmu
Princip homogenity typů komunikací se snaží dosáhnout co nejmenších rozdílů v rychlostech a směrech pohybu dopravních prostředků na daném území. Zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 ČR definuje pozemní komunikaci jako dopravní cestu, která je určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Rozděluje se na čtyři kategorie, a to na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Všechny tyto části je třeba adekvátně propojit.
Dopravní systémy mohou být designovány jako samovysvětlující (SER; self-explaining road). Uživatel cesty zde může okamžitě rozpoznat, o jaký druh cesty se jedná. Základními předpoklady tohoto principu jsou snadná rozpoznatelnost, odlišitelnost a interpretovatelnost cesty. Homogenita typů komunikací zahrnuje jednotlivé části cest, které jsou specifické pro danou kategorii a odlišné od všech ostatních. Dále zohledňuje specifické chování člověka na dané komunikaci a vyzdvihuje jasně označenou změnu z jedné komunikace na druhou. V posledních letech se SER zabývá Weller et al. (2008) a využívá ji k označení venkovských komunikací v Německu. Na 60 % fatálních nehod se odehraje na menších silnicích mimo město oproti 10 % na dálnicích. Model používá termíny jako affordance (vnímaný potenciál, možnost) a vodítka.
Uvádí se, že větší separace cyklistů od distribučních komunikací zajišťuje větší bezpečnost zejména v oblasti křížení distribučních cest. Bezpečnost se již neprojevuje na rovných úsecích distribučních silnic, protože s vymezeným prostorem si auta berou pravomoc jezdit ve svém pruhu a reálná blízkost motorového vozidla a kola se snižuje. Podle Klebelsbergovy Risk Threshold Theory (1971) existují různé způsoby vyrovnávání se s riskantní situací. Cílem je nastolit rovnováhu mezi subjektivním vnímáním bezpečí (S) a objektivní, fyzicky nebo statisticky určenou bezpečností (O). Ideální situace podle něj nastává, pokud S = O. Každý uživatel pozemní komunikace se z kognitivních, motivačních a fyziologických důvodů liší na škále mezi S a O. Nebezpečný je stav S > O, když řidič vnímá situaci jako bezpečnější, než skutečně je. Na druhé straně S < O značí dominantní objektivní bezpečí. Plynulost homogenního proudu dopravy je pobízena faktem, že lidé jsou fyzicky zranitelné bytosti. Zranění během nehody je způsobeno zejména biomechanickým nastavením těla při současném uvolnění kinetické energie. V homogenní dopravě je menší risk vzniku zranění.
Princip homogenity obsahuje následující dva proudy. 1. Existuje mnoho účastníků dopravního provozu, kteří se pohybují různými rychlostmi ve stejném prostoru dopravy. Rychlost by měla být dostatečně pomalá, aby se i nejzranitelnější účastníci dopravního provozu měli možnost vyhnout nehodě. V ideálním případě by toho mělo být docíleno určením nízkých rychlostí skrze dopravní infrastrukturu, namísto ponechání kompetence volby rychlosti pohybu na pozemních komunikacích na individuálních volbách účastníků silničního provozu. 2. Lokality, v nichž se vyskytují vyšší povolené rychlosti, by měly být fyzicky odděleny od ostatních cest až do té míry, dokud je to možné. Tímto způsobem se předejde mnoha dopravním nehodám. V tomto ohledu se rozlišují tři typy komunikací, které by měly být od sebe fyzicky odděleny. Jde o 1. průjezdové komunikace; 2. přístupové komunikace; 3. distribuční komunikace. Průjezdové cesty umožňují volný proud dopravy a jsou designované tak, aby se účastník dopravního provozu mohl dostat bezpečně z bodu A do bodu B vysokou rychlostí. Tento typ je speciálně určen pro průjezdovou dopravu. Ideálně by se cesta měla skládat z co největšího úseku právě průjezdové cesty. Přístupové komunikace se naproti tomu snaží zpřístupnit různé drobné destinace. Na těchto komunikacích se setkává rychlá doprava se zranitelnými uživateli cest, zejména s chodci a cyklisty. Rychlost je zde omezena. Obyvatelé jsou zde na prvním místě a uživatelé motorových vozidel jsou zde pokládáni za hosty. Tato funkce dopravy vyžaduje svou vlastní infrastrukturu. Nakonec byla definována distribuční komunikace plnící funkci spojovacího článku mezi průjezdovými a přístupovými komunikacemi. Tento typ cesty má na určitých částech cesty průjezdovou funkci, zatímco na křižovatkách slouží ke změně směru cesty.
Další související pojmy
Stejnorodost.