Spolehlivost dopravního systému

Překlad

Slovensky: Spoľahlivosť dopravných systemov Německy: Zuverlässigkeit des Verkehrssystems

Vymezení pojmu

Spolehlivost dopravního systému znamená pravděpodobnost narušení dopravy. Riziko vzniku dopravních nehod je v rámci různých dopravních systémů odlišné. Nejde jen o riziko materiálního poškození, ale také o riziko zranění přepravovaných osob apod. Spolehlivost dopravního systému nezávisí pouze na technické spolehlivosti jeho prvků, ale také na lidské spolehlivosti. Společně pak ovlivňují bezpečnost dopravního systému. Cílem je bezpečnost a spolehlivost všech složek dopravního systému při zachování potřebné mobility. Základem je studium systému řidič-komunikace-vozidlo jako celku i jeho jednotlivých článků. Těžištěm psychologickéa analýzy je zkoumání činnosti řidiče a způsobu jeho začlenění do dopravního systému.
Dopravní psychologie se podrobně zabývá procesem příjmu a zpracování informací a jednáním řidiče, jeho přesností, rychlostí a spolehlivostí. Tok informací mezi řidičem a vozidlem je předmětem psychologického zkoumání. Znamená řešení otázek ovládacích a informačních prvků ve vozidle, jejich designu a umístění v interiéru vozidla se zohledněním psychické kapacity řidiče Na psychologické působení komunikace se nesmí zapomenout. Je důležité věnovat pozornost studiu pozemních komunikací, působení komunikace a jejího okolí, vlivy signalizace, dopravního značení, trasy, řešení cest a objektů v jejich blízkosti i působení faktorů klimatických a přírodních (Rehnová, 2012).
Ve spolehlivém dopravním systému je třeba se zaměřit i na spolehlivost dopravních prostředků – vozidel. Spolehlivost je zde jednou z vlastností definujících kvalitu dopravního systému. S rozvojem požadavku na bezpečný dopravní systém byly navrženy moderní způsoby, jak této spolehlivosti dosáhnout. Patří sem především modernizace údržbových systémů, což znamená zajištění bezchybného technického stavu vozidla po celou dobu jeho provozu. Pro hodnocení spolehlivosti se po druhé světové válce začaly využívat statistické metody; vznikl tak nový vědní obor s názvem teorie obnovy. V reakci na něj výrobci vozidel podpořili metodiku nákladů životního cyklu vozidel známou pod zkratkou LCC (Life Cycle Cost). Tyto moderní přístupy usnadnily kalkulaci nákladů již v předvýrobních fázích dle definovaných požadavků, a tak pomohly minimalizovat finanční vícenáklady, které by mohly plynout ze špatného plánování. Například v drážní dopravě železniční správa při nákupu nových vozidel vyžaduje prognózu hodnocení nákladů životního cyklu zakoupených vozidel (Famfulík, Hranoš, Krzyžánek & Galvasová, 2013).
U každého dopravního systému lze rozlišit dva typy spolehlivosti:

1. D-spolehlivost, která vyjadřuje pravděpodobnost toho, že přepravní element dosáhne neporušen svého cíle. V osobní dopravě je daleko důležitější než druhý typ, avšak moderní systémy dopravy dosáhly tak vysoké spolehlivosti, že spokojenost cestujících závisí spíš na T-spolehlivosti systému, kterým cestují.
2. T-spolehlivost, která vyjadřuje pravděpodobnost toho, že přepravní element dosáhne ve smluvně stanovenou dobu svého cíle, popřípadě s tolerovatelným zpožděním (Černý, 1998).
   

Spolehlivost lze dle dalšího dělení posuzovat ze dvou hledisek:
„Inherentní spolehlivost – spolehlivost vložená do objektu v prvních fázích jeho životního cyklu, tj. ve fázi koncepce, vývoje, návrhu a výroby objektu. V těchto fázích může dojít k negativnímu ovlivnění spolehlivosti objektu (špatná koncepce, chyby v návrhu konstrukce, nedodržení technologie výroby apod.).
Provozní spolehlivost – spolehlivost ve fázi uvedení do provozu a vlastním provozování objektu. Provozní spolehlivost v sobě zahrnuje všechny vlivy provozních podmínek (provozní zatížení, změny provozního režimu apod.), vliv okolního prostředí působícího na objekt (teplota, vlhkost, prašnost apod.), dodržení předepsané údržby (a správnost jejího návrhu) a také vliv lidského faktoru, který může výslednou spolehlivost v některých případech výrazně ovlivnit“ (Kukla, 2013, 69).
Spolehlivost dopravních systémů souvisí také s inteligentními systémy využívanými v dopravě, s tzv. ITS (Intelligent transport systems).
Pro zvýšení spolehlivosti systému lze využít několik metod:

• Metoda analýzy možností vzniku vad a jejich příčin a následků (FMEA, Failure Mode and Effect Analysis).
• Analýza pomocí stromu poruch (FTA, Fault Tree Analysis).
• Analýza pomocí stromu událostí (ETA, Event Tree Analysis).
• Metoda zajištění systému údržby orientovaného na bezporuchovost (RCM, Reliability Centred Maintenance) (Kukla, 2013).
  

Vezmeme-li za příklad metodu FTA, je zde možné do jejího diagramu vložit i lidskou chybu, je však reálně obtížné určit pravděpodobnost, s jakou se tato chyba v procesu objeví. Zde nacházíme prostor pro činnost dopravního psychologa a také výzkum dopravní psychologie. Následující diagram představuje danou metodu:
OBRÁZEK Obrázek 2: Metoda FTA. Získáno 1. ledna 2015 z http://www.ikvalita.cz/pic/fta.gif

Odkazy

Institut dopravy VŠB-TU Ostrava.
ČSN EN ISO (9000:2006).
ČSN IEC 50(191).