Udržitelná doprava

Překlad

Slovensky: Udržateľná doprava Německy: Nachhaltiger Verkehr

Vymezení pojmu

Termín udržitelná doprava nemá žádný obecně platný výklad, ale nejčastěji je popisován na základě definice trvale udržitelného rozvoje, tedy jako „uspokojení potřeb mobility současných generací bez omezení potřeb mobility generací budoucích“ (Black, 2010).

Jak na trvale udržitelný rozvoj, tak na udržitelnou dopravu lze nahlížet z několika hledisek. Green a Wegener (Pokorný, 2006) rozlišují pohled environmentální, ekonomický a sociální. Dle environmentálního pohledu je doprava udržitelná tehdy, jestliže míra využívání obnovitelných zdrojů nepřesahuje možnosti jejich vytváření; a míra využívání neobnovitelných zdrojů nepřesahuje míru vytváření zdrojů obnovitelných. Důležitá je rovněž míra znečištění, která v případě udržitelné dopravy nepřekračuje asimilační kapacitu životního prostředí.

Z ekonomického a sociálního pohledu není doprava udržitelná tehdy, jestliže produkuje velký počet nehod, zvyšuje požadavky na potřebu nového prostoru a infrastruktury – při existenci nerovnováhy v možnostech dostupnosti jednotlivých typů dopravy – a když skutečné náklady na dopravu nejsou v rovnováze s jejími dopady (Brůhová-Foltýnová & Máca, 2007).

Základní principy udržitelné dopravy definuje Roberts (Pokorný, 2003, 1-2):

• „Doprava je podstatnou složkou ekonomických a sociálních aktivit a jako taková by měla těmto aktivitám sloužit a ne být jejich výsledkem.
• Přepravní vzdálenosti (zboží i osob) by měly být minimalizovány, zatímco potenciál lokálních ekonomických a sociálních aktivit by měl být maximálně rozvíjen.
• Dopravní potřeby by měly být uspokojovány maximálně možnými šetrnými způsoby s ohledem na životní prostředí.
• Územní plánování by mělo podporovat takové stavební aktivity, které svou velikostí a důležitostí negenerují novou automobilovou dopravu.
• Všechny dopravní plány by měly být posuzovány z hlediska dopadů na zdraví obyvatel; zároveň by také měly mít stanoveny jasné cíle v oblasti sociální, ekonomické a environmentální – tyto cíle by měly být podrobeny nezávislému rozboru nákladů a výnosů. Vypracování a hodnocení alternativních plánů, kterými lze dosáhnout shodných cílů, je nezbytnou součástí plánování.
  

Všechny dopravní projekty by měly být monitorovány po celou dobu své životnosti v takové míře, aby bylo možné vyhodnotit, zda byly splněny cíle projektu.“ Pojem udržitelná doprava je často skloňován v souvislosti s dopravou v městech či velkoměstech. Dle trvale udržitelného rozvoje je v rámci dopravy ve městech a v rámci její udržitelnosti podstatné snížení objemu automobilové dopravy s cílem vytvářet podmínky pro využívání jiných druhů dopravy, například pěší, cyklistické nebo veřejné. Řešit však tento problém v praxi je velmi náročné a vyžaduje kooperaci všech zainteresovaných subjektů, tedy i dopravních psychologů.

Dopad dopravy na společnost je značný a projevuje se v mnoha oblastech. Pokorný (2006, dle předlohy Victoria Transport Policy Institute) definoval vlivy dopravy na ekonomiku, společnost a životní prostředí, které se navzájem prolínají, ovlivňují a je nutné je identifikovat při tvorbě dopravních strategií:

Ekonomická oblast ǃstyle="text-align:left;"|Sociální oblast ǃstyle="text-align:left;"|Environmentální oblast
Dopravní kongesce	Nerovnost dopadů	Znečištění ovzduší
Bariéry v mobilitě	Sociální exkluze	Klimatické změny
Škody způsobené nehodovostí	Vlivy na zdraví	Ztráta habitatu
Náklady na infrastrukturu	Soudržnost komunit	Znečištění vodních zdrojů
Náklady uživatelů	Životaschopnost komunit	Vlivy na koloběh vody
Spotřeba neobnovitelných zdrojů		Hlukové znečištění

V souvislosti s udržitelnou dopravou se rovněž hovoří o zklidňování dopravy, o její humanizaci. Ta dle Skládaného (2012) spočívá v omezení negativních fyzických a sociálních vlivů dopravy na život ve městech, a to hlavně snižováním intenzity motorové dopravy a snižováním rychlosti.

Ve spojitosti s tématem udržitelné dopravy probíhal v letech 1994–2001 projekt OECD Environmentálně udržitelná doprava (Environmentally Sustainable Transport, EST), který definoval environmentálně udržitelnou dopravu jako systém, který „poskytuje bezpečný, ekonomicky realizovatelný a sociálně akceptovatelný přístup k lidem, místům, zboží a službám, splňuje obecně akceptovatelné hygienické a environmentální limity (např. týkající se znečištění ovzduší a hluku), ochraňuje ekosystémy tím, že se vyhýbá překračování kritických zátěží a kritérií pro celistvost ekosystémů, např. týkajících se acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu, nezhoršuje nepříznivé globální fenomény, jako jsou globální změna klimatu, poškozování stratosférického ozónu (tzv. ozonová díra) a šíření perzistentních organických látek“ (Wiederkehr, Gilbert, Crist & Caïd, 2004; Enviwiki, 14. dubna 2015).

Odkazy

http://www.astute-eu.org/
Links to schools – http://www.sustrans.org.uk/
TravelSmart – better ways to go
http://www.vauban.de/info/abstract.html
http://www.eltis.org/case_study