Aktivace
Překlad
Slovensky: Aktivácia
Německy: Aktivierung
Vymezení pojmu
Aktivací rozumíme schopnost mobilizovat veškeré síly organismu (fyzické i psychické) ke splnění určitého úkolu. Aktivace je příznakem života organismu. Aktivace se projevuje určitou úrovní vzrušení. Aktivace může probíhat na různé úrovni, optimálním stavem je však bdělé vědomí s koncentrovanou pozorností (Nakonečný, 1997).
Teorie aktivace byla poprvé formulovaná Lendsleyem roku 1951 na základě neurofyziologických výzkumů. Aktivace je výsledkem fyziologických a psychologických procesů, které připravují organismus na konkrétní situaci. Míra aktivace má vliv na rychlost, intenzitu a koordinovanost odpovědi (Slaměník, 2011).
Na řízení aktivace se podílí převážně retikulární formace mozkového kmene a sympatický oddíl autonomní nervové soustavy. Mozková kůra potom upravuje svůj stav na základě informací z retikulární formace a z hypotalamu (Machač, 1988).
Retikulární aktivační systém řídí úroveň aktivace organismu od spánku až po zaměřenou pozornost. Působí jako filtr vnějších podnětů. Pokud je nutné zapojit pozornost, aktivuje vyšší úrovně mozku (Hill, 2004).
Aktivace nervové soustavy je výsledkem všech procesů probíhajících v organismu. Tuto aktivaci považujeme za jeden z ukazatelů aktuálního psychického stavu jedince. Změny v aktivaci představují celkovou reakci organismu (Králíček, 2002).
K autonomní aktivaci dochází kupř. při prožívání intenzivních emocí (Atkinsonová, 2003). Například při prožívání strachu nebo vzteku dochází typicky ke zrychlení srdečního tepu a dechu, stažení žaludku, k pocení, chvění a dalším projevům.
Typická je také reakce při aktivaci sympatického oddílu autonomního nervového systému, kdy se organismus během stresové reakce připravuje na boj nebo na útěk. Zvyšuje se potom krevní tlak, zrychluje se srdeční frekvence, dýchání je rychlejší, zužují se zornice, zvyšuje se pocení, snižuje se vylučování slin a hlenu, klesá hladina cukru v krvi, zvyšuje se srážlivost krve, odkrvují se okrajové části těla. Krev je odváděna od žaludku a střev směrem k mozku a kosterním svalům, vzpřimují se chlupy na kůži (Atkinsonová, 2003).
Základní vlastností aktivační úrovně je podle Severové (1966) její proměnlivost. Aktivační úroveň je individuální. Jedinci se liší jak v základní úrovni aktivace, tak ve způsobu změn aktivace během dne či ve velikosti změn jako odpovědi na změny v okolním prostředí. Odlišují se také ve způsobu, jak se poté navrací k základní úrovni po vychýlení. Změny aktivace obvykle probíhají v klidových podmínkách pozvolně.
Aktivace klesá například i nedostatkem stimulujících podnětů z prostředí (např. při monotonii), naopak ji zvyšují nové a intenzivní podněty (pohyb, studená sprcha, hlasitá hudba či kofein).
Optimální úroveň aktivace se snažil určit Berlyne. Předpokládá, že lidé se cítí nepříjemně jak při příliš nízké, tak při příliš vysoké úrovni aktivace organismu (Plháková, 2004).
Yerkes a Dodson v roce 1908 formulovali Yerkes-Dodsonův zákon, který říká, že s rostoucí mírou aktivace vzrůstá i výkon, ale jen do určitého okamžiku. Naopak při vysoké míře aktivace se výkon snižuje. Zákon vysvětluje, proč i vysoce motivovaní lidé mohou snadno selhat (Plháková, 2004).
Aktivace může dosahovat různých úrovní (Nakonečný, 2013):
- Bezvědomí.
- Nejnižší přirozený stupeň aktivace je hluboký spánek.
- Ztráta vědomí vnějšího světa, sny.
- Snížené stavy aktivace – přechod spánku a bdění, denní snění, únava.
- Střední aktivace – stav, kdy se cítíme v pohodě.
- Zvýšená aktivace – při náročných pracovních či sportovních úkolech.
- Vysoká aktivace – organismus připraven k maximálnímu výkonu.
Další související pojmy
Nabuzení, pozornost, připravenost, intenzita prožívání.
Odkazy
http://ebozp.vubp.cz/wiki/index.php/Aktivace
http://www.unium.cz/materialy/0/0/psychicke-stavy-osobnosti-m32385-p1.html