Dopravní značení (včetně pojmů statického a proměnlivého dopravního značení)
Překlad
Slovensky: Dopravné značenie (vr. pojmov statické a premenlivé dopravné značenie)
Německy: Verkehrszeichen (inkl. statischen und variablen Wechselverkehrszeichen)
Vymezení pojmu
Dopravní značení si můžeme představit jako vizuální jazyk, který může být interpretován řidiči (Fleyeh, 2004). Reprezentuje současnou dopravní situaci na silnicích a ukazuje nebezpečí a obtíže týkající se řidičů. Dává jim varování a pomáhá jim s navigací a podává jim potřebné informace, které činí řízení bezpečnější a pohodlnější (Fang, Chen & Fuh, 2003).
Dopravní značení je definováno jako označení, signály a další zařízení, používané k regulování, výstraze nebo řízení dopravy, které smí být umístěno nad nebo v blízkosti ulice, dálnice, pěší zóny nebo cyklistické stezky pouze oprávněnými osobami dle zákona. Každé dopravní značení by mělo být použito ze specifického důvodu a za určitým účelem, a pokud již nesplňuje svoji funkci, mělo by být odstraněno.
Bezpečné dopravní chování často záleží na schopnosti rychle vyhledávat důležité části scény a odpovídat na ně vhodným chováním.
Schopnosti vizuální percepce záleží na fyzické a psychické kondici jedince. Pokud je prostor přetížen velkým množstvím značek, je třeba většího počtu fixací, než je možné lokalizovat cíl, a narůstá doba latence před vyřešením nějaké situace. Pokud mají mladí lidé problémy při hledání značek v přetížených scénách, starší řidiči mají v podobných situacích mnohem větší potíže. Dvěma nejdůležitějšími vizuálními vodítky jsou barva a tvar. Barva by měla být podobná ve dne i v noci za každého počasí, aby řidiče nemátla (MUTCD, 2003). Tvar značek je také důležitý. Uvádí se, že dopravní značky by měly být vidět pod úhlem 30 °.
Podle modelu FOSTS (Foveal system for traffic signs) je vhodná identifikace dopravních značení lokalizována v průměrné vzdálenosti do 50 m pod rozdílnými podmínkami viditelnosti (Gao, Podladchikova, Shaposhnikov, Hong & Shevtsova, 2006). Pro řidiče musí být viditelné značky mimo obec nejméně 100 m, v obci nejméně 50 m. Algoritmy rozpoznání dopravního značení se dělí do dvou operací: 1) Detekce a 2) rozpoznání. Průměrný čas zpracování jedné značky je 30 ms. Maximální množství distraktorů za sekundu je 3–4; to znamená, že by neměly být nikde více než 3–4 značky vedle sebe. Bezpečná vzdálenost mezi automobily se přitom uvádí 2 s, což je při 130 km/h vzdálenost 72 metrů (délka 18 vozidel).
Dopravní značení se rozděluje na svislé a vodorovné (Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích, 2002). Svislé dopravní značky jsou zobrazeny na tabulích, panelech apod. a jsou umístěny nad úrovní pozemní komunikace. V ČR se dělí do skupin rozlišených písmeny velké abecedy dle vyhlášky č. 30/2001 do skupin: výstražné (skupina A), upravující přednost (skupina P), zákazové (skupina B), příkazové (skupina C), informativní-provozní (skupina IP), směrové (skupina IS), jiné (skupina IJ) a dodatkové tabulky (skupina E). Výstražné značky upozorňují na místa, kde účastníku provozu hrozí nebezpečí a kde musí dbát zvýšené opatrnosti. Značky upravující přednost stanoví přednost v jízdě v provozu. Regulační a výstražné značky by měly být používány konzervativně, protože pokud je jich užíváno v nadbytku, mají tendenci ztrácet svou účinnost. Zákazové značky ukládají účastníku provozu zákazy nebo omezení. Příkazové značky ukládají účastníku provozu příkazy. Informativní dopravní značky (základní označení I) poskytují účastníku provozu nutné informace nebo slouží k jeho orientaci anebo mu ukládají určité povinnosti. Dodatkové tabulky zpřesňují, doplňují nebo omezují význam značky, pod kterou jsou umístěny. Při volbě nápisů je nutno respektovat zásadu srozumitelnosti při maximální stručnosti. Značky používané k označení trasy by měly být používány často, protože podporují přiměřeně bezpečný a efektivní provoz tím, že udržují účastníky silničního provozu v informovanosti o jejich současném umístění.
Vodorovné značky se vyznačují na povrchu pozemní komunikace (zpravidla na vozovce) pomocí hmoty určené k tomuto účelu nebo jiným srozumitelným způsobem (fólie, dopravní knoflíky, dlažba). Vodorovné značky (skupina V) se využívají samostatně nebo ve spojení se svislými dopravními značkami, popřípadě s dopravními zařízeními. Pro vyznačení přechodné změny místní úpravy provozu se užívá žluté nebo oranžové barvy. Významově nesmí být vodorovné dopravní značky v rozporu se svislými, a pokud k tomu výjimečně dojde, platí nadřazenost svislých značek. Přechodné vodorovné značky jsou nadřazeny stálým vodorovným značkám.
Statické dopravní značení označuje situaci, kdy jsou značky umístěny na sloupku nebo konstrukcích, které jsou pevně zabudovány do terénu. Tyto značky jsou situovány vedle vozovky nebo nad vozovku.
Proměnné dopravní značení (PDZ) je dopravní zařízení kontroly, vytvořené pro zobrazení proměnných sdělení (MD ČR, 2004). Kromě bezpečnostních zpráv nebo zpráv týkajících se transportu nadměrného nákladu by se proměnné dopravní značení nemělo používat k jiným účelům než k zobrazení informace jiné než regulační, varovné nebo informace vztahující se k řízení dopravy. Proměnné dopravní značení získává širší použití při informování účastníků silničního provozu o různých situacích. Proměnná svislá dopravní značka je dopravní značka určená pro zobrazení více významů, mezi nimiž je možno podle potřeby volit nebo zobrazit nulový stav. Jedná se o elektronické zařízení. Zařízení pro provozní informace (ZPI) zobrazuje aktuální údaje, které jsou pro bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích významné.
PDZ/ZPI se rozdělují z hlediska provedení činné plochy na spojité a nespojité. Při spojitém zobrazení značky je činná plocha jednolitá, zpravidla je zhotovena z retroreflexní folie. Změna značky či informace se provádí výměnou ploch. Při nespojitém zobrazení je činná plocha vytvořena z bodů nebo ploch opticky odlišných (barvou, jasem nebo obojím) od návěstní plochy. Používají se např. bistabilní elementy, světlovody, LED či LCD.
Další související pojmy
Dopravní značky, piktogramy.