Vize Nula
Překlad
Slovensky: Vízia Nula
Německy: Null-Vision
Vymezení pojmu
Vize Nula představuje nový pohled na otázku bezpečnosti silničního provozu. Byla představena poprvé v roce 1995 ve Švédsku. Její autoři zdůrazňují, že silniční dopravu je nutno brát jako systém, v rámci něhož se jeho navzájem závislé prvky (pozemní komunikace, silniční vozidla, účastníci silničního provozu) regulují a musí se integrovat způsobem, který zajišťuje potřebnou míru bezpečnosti (BESIP, 2015).
Odpovědnost za bezpečnost silničního provozu je v rámci této vize přesunuta na ty, kteří navrhují dopravněbezpečnostní systém – výrobci vozidel, dopravci, správci komunikací, politici, zákonodárci, příslušní zaměstnanci veřejného sektoru, policie atd. Naopak tradiční přístup klade odpovědnost za vznik nehody individuálnímu účastníkovi silničního provozu. Vize Nula v rámci počtu usmrcených nebo vážně zraněných účastníků silniční dopravy akceptuje pouze – počet nula. Vychází tedy z předpokladu, že je nepřípustné, aby v rámci silniční dopravy byl někdo vážně zraněn, či dokonce usmrcen. Jestliže společnost neakceptuje smrtelné úrazy na pracovištích a v rámci jiných druhů dopravy, neměla by být tedy silniční doprava výjimkou (BESIP, 2015).
Vize Nula však vychází z předpokladu, že chybovat je lidské a člověk není dokonalý, proto by však dopravněbezpečnostní opatření měla být zvolena tak, aby zamezila úmrtí nebo vzniku vážné dopravní nehody. V silniční dopravě bohužel platí, že za jednoduché chyby je placeno nejvyšší cenou, a to až příliš často. Lidé chybují, a proto musí být systém silniční dopravy navrhován s vědomím, že s absolutní jistotou nelze vyloučit vznik dopravní nehody (BESIP, 2015).
Vize Nula zdůrazňuje nutnost harmonizace navrhování parametrů pozemních komunikací a vozidel s ohledem na přirozené limity lidského organismu a jeho (limitovanou) odolnost. Z toho lze vyvodit, že největší odpovědnost tkví na osobách navrhujících dopravní systémy, které by měly být navrženy tak, aby chyba účastníka silničního provozu nemohla skončit jako těžké nebo smrtelné zranění (BESIP, 2015).
Odpovědnosti za bezpečnost silničního provozu mimo zmíněné subjekty mají i dopravci, školy, justice, systém zdravotní péče, BESIP atd. Účastník silničního provozu zodpovídá za dodržování dopravněbezpečnostních pravidel (BESIP, 2015).
Motivací k dosažení vize je potřeba lidí pohybovat se v silničním provozu bez rizika zranění. Jestliže se zákazníci při koupi automobilu budou rozhodovat na základě bezpečnostních parametrů, výrobce tak bude tlačen k žádoucím změnám ve vlastnostech automobilů (BESIP, 2015).
Naplnění stanovené vize vyžaduje jak formální, tak neformální spolupráci mezi všemi zainteresovanými subjekty, tudíž i spolupráci s dopravními psychology. Pro zlepšení této koordinace švédská vláda v roce 2002 založila kolokvium, které svou pozornost věnuje rychlostním limitům, ochranným systémům, alkoholu v dopravě, dětem, mládeži atd. Následně došlo k vzniku lokálních a regionálních kolokvií pracujících na stejných cílech (BESIP, 2015).
I když Vize Nula předpokládá sdílenou odpovědnost subjektů v rámci dopravního systému, není doposud implementována v zákoně, a legislativa by tak měla projít důkladnou revizí. Abychom zjistili, zda bylo dosaženo stanovených cílů v silničním dopravním systému, je třeba zvolit měřitelné indikátory (např. míra dodržování stanovené maximální rychlosti, používání bezpečnostních pásů apod.) (BESIP, 2015).
Další související pojmy
Vize 0.
Odkazy
Observatoř bezpečnosti silničního provozu
Vize silniční dopravy pro rok 2030, pracovní skupina bezpečnost a zabezpečení
Centrum dopravního výzkumu