Řidiči

Překlad

Slovensky: Vodiči
Anglicky: Drivers
Německy: Autofahrer

Vymezení pojmu

Řidičem se dle platné legislativy rozumí účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. V užším pojetí je za řidiče považován hlavně ten účastník, který řídí osobní či nákladní automobil, autobus, tramvaj či trolejbus. Ostatní řidiči mají své specifické názvy (motorkář, cyklista, vozka apod.). Řidiči se musí řídit zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který mu ukládá povinnosti a pravidla pro řízení.

Motorové vozidlo může řídit osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu, žadatel o řidičské oprávnění pod dohledem učitele autoškoly (a při přezkoušení), je dostatečně tělesně a duševně způsobilá a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla.

Řidiče dělíme podle různých kritérií, např. věku, řidičských zkušeností, míry agresivity a nebezpečnosti, převahy osobnostních vlastností nebo postojů. Dle věku rozdělujeme skupiny řidičů na mladé (většinou do 24-26 let), dospělé a řidiče seniory. Skupina mladých řidičů je považována za rizikovou z důvodu malé řidičské zkušenosti, u řidičů seniorů se mohou postupně projevit deficity spojené se stárnutím (zpomalení reakcí, smyslové úbytky, osobnostní změny) (Havlík, 2005).

Podle délky řidičské praxe rozlišujeme začátečníky, pokročilé a zkušené řidiče. Řidič je považován za pokročilého od cca 10 000 ujetých km během prvních sedmi let řízení (Štikar, Hoskovec & Šmolíková, 2006).

Podle míry agresivity jsou řidiči děleni na závodníky, soutěžící agresory, pasivní agresory, narcisty a strážce (Štikar, Hoskovec & Šmolíková, 2006).

Řidiče dělíme také dle skupiny řidičského oprávnění na řidiče motocyklů (sk. AM, A1, A2, A), řidiče osobního vozidla či čtyřkolky (B, B1), řidiče nákladního automobilu (C1, C), řidiče autobusu (D, D1), traktoristy (T) a řidiče jízdních souprav (B+E, C1+E, C+E, D1+E, D+E) (BESIP, n.d.).

Řidiči musí své vozidlo provozovat podle zákona pojednávajícího o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a dalších prováděcích předpisů. Ty udělují řidičům například povinnost registrovat vozidlo na příslušném dopravním inspektorátu, podrobit automobil pravidelné technické kontrole a měření emisí, platit povinné ručení a podobně. (7)

Existuje několik základních pravidel, která když řidič přijme za své, může se úspěšně vyhnout dopravní nehodě či jiné komplikaci. Spěchat pomalu (řídit dle povolené rychlosti, ale také dle aktuálních podmínek na vozovce a stavu vozidla), připoutat sebe i spolujezdce bezpečnostním pásem (děti upnout do autosedaček), nejezdit opilý či pod vlivem omamných látek (v případě nejistoty využít alkoholtestery, nechat se raději odvézt jinou osobou), netelefonovat za jízdy, nepsat SMS (ani využívání handsfree systémů není z důvodu rozptylování pozornosti bezpečné), při delších trasách hlídat vlastní únavu, zastavovat a dělat bezpečnostní přestávky, dávat pozor na chodce a cyklisty, znát a využívat základní fyzikální zákony související s vozidlem, dodržovat bezpečnou vzdálenost a respektovat podmínky na komunikacích s ohledem na dané roční období (déšť, sníh, vítr, teplo, atd.) (BESIP, n.d.).

Mimoto je dobré být obeznámen se zásadami bezpečné jízdy, které by měly být součástí výuky v autoškole.

Další související pojmy

Šofér, motorista.

Odkazy

http://www.ibesip.cz/cz/ridic
http://www.ibesip.cz/cz/legislativa/vozidla
http://www.ibesip.cz/cz/ridic/zasady-bezpecne-jizdy