Řidičská činnost

Překlad

Slovensky: Vodičská činnosť
Anglicky: Driving
Německy: Fahrertätigkeit

Vymezení pojmu

Řidič má zákonnou povinnost plně se věnovat řízení vozidla a sledovat situaci v silniční dopravě (Zákon č. 361/2000 Sb.).

Z hlediska dopravní psychologie zahrnuje řidičská činnost vnímání, pozornost, rozhodování a jednání. Vnímáním řidič získává důležité informace z vnějšího prostředí. Vnímání dělíme na zrakové, sluchové, hmatové a čichové. Nejvíce informací řidič získává zrakem. Pozornost definujeme jako zaměření duševní činnosti na určitý výsek skutečnosti a udržení tohoto zaměření po určitou dobu. Řízení vozidla vyžaduje stálou pozornost a schopnost z mnoha působících podnětů vybrat ty, které jsou důležité a mají být dále zpracovány. Pozornost řidiče pomáhá udržovat rozmanitost a proměnlivost přicházejících podnětů. Rozhodování řidiče je ovlivněno jeho znalostmi a dosavadní zkušeností. Jednání řidiče může být přizpůsobené nebo nepřizpůsobené. Přizpůsobivý řidič jede rozvážně, umí správně předvídat změny v dopravní situaci a vyhodnocuje, zda a jak je schopen situaci zvládnout. Nepřizpůsobivé jednání se projevuje nevhodnou reakcí na aktuální dopravní situaci (Štikar, Hoskovec & Štikarová, 2003).

Řízení automobilu je komplexní a rozmanitá činnost. Zahrnuje různé úkoly od nejjednodušších (např. udržování přímého směru) po nejsložitější (výběr vhodného manévru při hrozící kolizi). Řídící činnosti jsou rozděleny do tří kategorií. První kategorii tvoří naučené stereotypy, dovednosti a zautomatizované činnosti (např. rozjezd vozidla, udržování vozidla ve středu jízdního pruhu, udržování rychlosti, brždění před překážkou, zastavení vozidla). Tyto úkony jsou prováděny automaticky a často podvědomě. Druhá kategorie zahrnuje činnosti založené na pravidlech: pokud nastane tato situace, musí následovat tato akce. Patří sem také aktivity zaměřené na hodnocení chování ostatních účastníků provozu. Třetí kategorie zahrnuje činnosti založené na znalostech. Spadají sem činnosti, při nichž řidič uvažuje o strategii své cesty, vyhledává správnou trasu, vychází ze svých znalostí, předvídá či vyhodnocuje situaci. Tyto činnosti v sobě obsahují prvek nejistoty a neurčitosti a jsou nejvíce závislé na znalostech a zkušenostech konkrétního řidiče (Rasmussen, 1983).

Řidič je zapojen do čtyř regulačních obvodů, které se snaží udržet vozidlo vzhledem k jízdní dráze a ostatním účastníkům dopravy v optimálním místě provozu. První regulační systém tvoří stranové odchylky vozu na silnici. S přibývající zkušeností se výkony v této oblasti značně zautomatizují, zkušenější řidiči také pohybují volantem jemněji než řidiči nezkušení. Druhý regulační systém se vztahuje k podélnému ovládání vozidla ve směru jízdy, jedná se tedy o zrychlení a zpomalení. Třetím regulačním systémem je dosažení optimálního výkonu změnou otáček motoru a otáčivého momentu v závislosti na zařazeném převodovém stupni s ohledem na podmínky jízdní dráhy a vlastní způsob jízdy. Čtvrtý systém se vztahuje ke komunikaci s prostředím. Toto pořadí regulačních systémů je současně i jejich hierarchií pro pokles výkonu při duševní zátěži. Přetížení řidiče se projeví nejdříve ve čtvrtém regulačním obvodu, nejpozději v prvním. Začínající řidiči jsou prvními dvěma regulačními obvody natolik zaměstnání, že nejsou schopni využít třetí a čtvrtý regulační obvod (Štikar, Hoskovec & Šmolíková, 2006).

Při řízení řidič sleduje dopravní situaci, přemýšlí nad ní, ovládá motorové vozidlo, sleduje jeho stav a fungování, kontroluje přístroje, orientuje se ve městě nebo v krajině, dále může přemýšlet o jiných problémech, hovořit se spolucestujícími, poslouchat rádio, telefonovat, sledovat GPS navigaci nebo se věnovat mnohým dalším činnostem. Řidič si všímá manévrů a chování ostatních účastníků provozu a interpretuje jejich záměry. Podle toho potom kontroluje své vlastní jednání a rozhoduje se pro adekvátní reakci.

Činnost profesionálního řidiče zahrnuje kontrolu provozuschopnosti vozidla, dodržování pracovního rozvrhu a stanovené trasy. Profesionální řidič si vede záznamy o provozu vozidla, obstarává a kompletuje provozní dokumentaci, celní a další doklady. Vozidlo řídí podle aktuálního stavu vozovky, počasí a dalších dopravních podmínek, a to v souladu s pracovními předpisy a předpisy o pracovní době řidiče. Profesionální řidič se také zpravidla stará o údržbu a běžné opravy vozidla, kontrolu naložení vozidla a zabezpečení nákladu v rámci stanovené nosnosti.

Další související pojmy

Úkony řidiče, pracovní náplň řidiče, činnosti při řízení vozidla.

Odkazy

Hoskovec, J., & Štikar, J. (1972). Starší řidič za volantem. Praha: Nadas.
Kobliha, V., & Tošner, J. (1980). O lidech a automobilech. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů.
Koudelková, A. (1995). Psychologické otázky delikvence. Praha: Victoria Publishing.
http://www.projobs.cz/napln-prace-ridic-78
http://www.elektrorevue.cz/clanky/04022/index.html