Chodci

Překlad

Slovensky: Chodci
Anglicky: Pedestrians
Německy: Fußgänger

Vymezení pojmu

Za chodce je dle Národní strategie bezpečnosti silničního provozu považován pěší účastník silničního provozu všech věkových kategorií. Chůze je prospěšným druhem mobility jak z hlediska životního prostředí, tak zdraví člověka. V rámci silničního provozu jsou chodci nejzranitelnějšími účastníky, protože nebývají chráněni jako cyklisté helmou nebo jako řidiči a spolujezdci samotným vozidlem. Proto je důležité, aby dodržovali jak zákonem dané normy, tak i další bezpečnostní zásady (BESIP, n.d.).

Chodci jsou účastníky provozu na pozemních komunikacích, za které se kromě člověka jdoucího po chodníku či vozovce považuje i osoba tlačící dětský kočárek, sáňky, vozík pro invalidy, ruční vozík, pohybující se na lyžích, kolečkových bruslích nebo pomocí vozíku, vedoucí kolo, motocykl, psa. Za chodce nepovažujeme člověka jedoucího na koloběžce – ten je dle pravidel silničního provozu cyklistou (Zákon č. 361/2000 Sb.).

Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce; v případě, že to není možné, levou krajnici nebo levý okraj vozovky. Přecházet musí chodec po přechodu pro chodce, v místě pro přecházení vozovky, na křižovatce s řízeným provozem, nadchodu nebo podchodu v případě, že je blíže než 50 metrů. Mimo přechod smí přecházet vozovku jen kolmo k její ose a neohrozí-li další účastníky provozu (nesmí řidiče donutit k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy nečekaným vstupem do vozovky) (Zákon č. 361/2000 Sb.).

Důležitou povinností chodce při přecházení vozovky je přesvědčit se, zda je možné vozovku přejít, aniž by došlo k ohrožení sebe nebo ostatních účastníků silničního provozu (BESIP, n.d.).

Chodec se také nesmí bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat ve vozovce; musí dát přednost tramvaji a vozidlům s právem přednostní jízdy. Nutnost dávat přednost tramvaji vychází hlavně z velké hmotnosti a brzdných podmínek tramvaje (Zákon č. 361/2000 Sb.).

Chodci nemají absolutní přednost na přechodu, nesmí vstupovat na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem. Neměli by přecházet v zatáčce, mezi stojícími automobily (Zákon č. 361/2000 Sb.).

Pohybovat by se chodci měli tak, aby jejich chůze byla předvídatelná. Také je důležité, aby byli dostatečně viditelní – použití pestrého oblečení by mělo být doplněno reflexními prvky. Na rozdíl od aut a cyklistů, kteří mají povinnost svítit, chodci takovou povinnost zatím nemají (i když se uvažuje o povinnosti reflexních doplňků a zřejmě bude v brzké době uzákoněna), proto je jedinou možností, jak nejzranitelnější účastníky chránit, opatřit svůj oděv reflexními doplňky či svítícími blikadly. BESIP na svých stránkách vytvořil interaktivní aplikaci, ve které si může každý vyzkoušet, jak je viditelný chodec či cyklista v běžném oblečení, s reflexními proužky, bezpečnostní reflexní vestou, jak je v těchto variantách viditelný při různých povětrnostních podmínkách (déšť, mlha, namrzlé okno, sněhová vánice), v noci či šeru (BESIP, n.d.).

Existují totiž rozdíly ve viditelnosti různých materiálů a barev. Bílé oblečení je viditelné na 55 m, žluté na 37 m, červené na 24 m a modré 18 m. Při použití reflexního materiálu se zvyšuje viditelnost chodce na 200 m, při kterých řidič stihne chodce jak zaregistrovat, tak rozeznat nebezpečí, rozhodnout se a provést úhybný manévr (BESIP, n.d.).

Z důvodu nedostatečného dodržování některých bezpečnostních pravidel jak pro chodce, tak další účastníky silničního provozu je téměř 21 % všech obětí dopravních nehod v EU v pozici chodce (BESIP, n.d.).

Stává se tak i proto, že ne všichni chodci jsou řidiči, a proto někteří z nich podceňují znalost pravidel silničního provozu. Chybují tím, že telefonují při chůzi, během pohybu v silničním provozu poslouchají hlasitou hudbu ve sluchátcích, a nemohou tak slyšet všechny důležité zvuky upozorňující je při chůzi na nebezpečí, nedbají na chůzi po správné straně vozovky, přeskakují přes svodidla, nechodí po přechodech, podchodech či nadchodech, po vystoupení z autobusu či tramvaje přecházejí před dopravním prostředkem bez ohlédnutí a podobně. Rodiče jako chodci také vždy nejdou dětem příkladem. Zvláště nebezpečnou skupinou jsou senioři. Pohybují se často pomalu a nejistě, jejich reakce jsou opožděné, často nepředvídatelné, smysly mají již oslabeny. Často se oblékají do nevýrazně barevných oděvů, což k jejich bezpečnosti na silnici s ohledem na viditelnost nepřispívá. Je potřeba předvídat za ně a při setkání s nimi být zvýšeně ostražití a ohleduplní (BESIP, n.d.).

Zásadám bezpečného pohybu v silničním provozu se učí chodci již od útlého dětství. Je součástí formálního vzdělávání od mateřské do základní školy. Ve školkách probíhá mnoho bezpečnostních akcí a projektů; děti se hrou učí pravidlům, ohleduplnosti a ostražitosti v provozu. Ve škole poznávají další pravidla, značky a předpisy, učí se rozlišovat situace rizikové a reagovat na ně nejvíce bezpečným způsobem, jaký v je v dané situaci možný. Na prvním stupni mohou ve škole získat průkaz chodce splněním dopravního testu. Pro výuku dopravní výchovy na úrovni chodce je mnoho materiálů a didaktik, tomuto tématu je nejvíce času věnováno v 1.–3. třídě (BESIP, n.d.).

Odkazy

Besipky – tramvaj a chodec: https://www.youtube.com/watch?v=YWTRnG2Bqi8&list=PLmKBxQ32ZDrb_bv8gdbPHtLRpD8Q5fpDD
Besipky – chybující chodci: https://www.youtube.com/watch?v=XWFXKTRtgl0
Besipky – senioři chodci: https://www.youtube.com/watch?v=Ys_DAo0Nwxg
Besipky – Pozor přechod: https://www.youtube.com/watch?v=D7rWM8RwxEA
http://www.ibesip.cz/cz/chodec
http://www.ibesip.cz/aplikace-viditelnost/
www.chodcisobe.cz