Dopravněbezpečnostní koncepty
Překlad
Slovensky: Koncepty dopravnej bezpečnosti
Anglicky: Traffic safety concepts
Německy: Verkehrssicherheitskonzepte
Vymezení pojmu
Cílem dopravněbezpečnostních konceptů je zvýšit bezpečnost silniční dopravy prostřednictvím opatření různých druhů. K dopravněbezpečnostním konceptům patří např. samovysvětlující silnice.
Koncept samovysvětlující silnice pochází z Nizozemí a jeho vznik vychází z kognitivní psychologie. Pro tento koncept jsou zásadní mentální procesy – kategorizace a očekávání. Dopravní prostředí by mělo vyvolávat správná očekávání týkající se vlastního chování řidičů, stejně jako přítomnosti a chování jiných účastníků silničního provozu. Abychom toho mohli dosáhnout, je nutné mít jasně rozlišeny ty silniční kategorie, jež vyžadují specifické dopravní chování. Vytváření prostředí v rezidenčních oblastech odpovídá do určité míry principům samovysvětlitelnosti, ale u extravilánových silnic je to obtížnější (Theeuwes, 1991).
Theeuwes & Godthelp (1992) považují silnice za samovysvětlující tehdy, když splňují očekávání účastníků provozu a vyvolávají bezpečné chování pouze svým utvářením. Tato definice je značně teoretická a její praktická aplikace je založena na principech kategorizace silnic. V praxi se však pojem samovysvětlující silnice značněrozšířil a zahrnuje mnoho aspektů moderního dopravního inženýrství, jako např. koncepty intuitivního a srozumitelného uspořádání komunikace, konzistence, čitelnosti a psychologického dopravního zklidňování.
Dopravní prostředí by mělo být takové, aby minimalizovalo lidské chyby. Přispívá tomu i kvalitní vzdělávání a informování řidičů. Koncept samovysvětlující silnice předpokládá, že řidiči budou vnímat typ silnice a dle toho přizpůsobí „instinktivně“ své chování. Stěžejním přístupem je zde jednoznačnost a jednotnost prvků v dopravě.
Thomas (2004) vidí jako důležitou součást samovysvětlujícího přístupu zúžení silnic za účelem zklidnění dopravy. Dle Charltona (2007) tvoří koncept samovysvětlující silnice součást managementu rychlosti a zklidňování dopravy.
I tento přístup však má své limity; zejména nedostatek empirických dat, která by tento koncept podporovala (Ivan, Garrick & Hanson, 2009). I přesto má své místo v dopravněbezpečnostní politice Holandska, Německa, i České republiky, kde se v Národní strategii BESIP pro období 2012–2020 vyskytuje požadavek samovysvětlujících komunikací, poskytujících „řidiči jasnou informaci o relevantnosti jeho chování a očekávatelných situacích“ (Pokorný, 2013).
K dopravněbezpečnostním konceptům lze zařadit i vývoj tzv. inteligentních dopravních systémů (ITS), které slouží ke zvýšení bezpečnosti jízdy (viz heslo ITS). Existují systémy jako IVIS, ADAS a další, které mohou vyrovnávat opožděné reakce člověka, a korigovat tak nejasnosti v rozhodování řidiče v nepředvídatelných situacích. Svůj význam to má například i u řidičů seniorů. Zmíněné systémy by měly odpovídat potřebám řidičů, slučovat se s jejich schopnostmi svou použitelností, smyslem a přijatelností.
Zde je prostor pro aktivní zapojení psychologie do různých stupňů vývoje konceptů: lze se zaměřit na rozvoj techniky v souladu s lidskými potřebami. Přispívá k tomu i iniciativa ESafety, která spojuje průmyslový veřejný sektor a komunikační technologie s cílem usnadnit interakce člověk-stroj/uživatel-systém.
Nové bezpečnostní koncepty mohou způsobit dalekosáhlé změny v řidičově chování, a to pozitivního i negativního charakteru. I když např. systém ADAS má pozitivní efekt v dopravní bezpečnosti, může být negativní v případě, že řidič nadměrně spoléhá na moderní systém ve vozidle, přičemž si posunuje hranici pocitu bezpečí. Stejně tak asistenční systémy mohou vést k odklonu pozornosti od samotného řízení. A patrně nepřekvapí, že jednotlivé inteligentní systémy mohou mít na řidiče velmi odlišný vliv, pokud dojde k jejich kombinaci a současnému uživání. Přestože se zdá být budoucnost vozidel propojena s asistenčními systémy, před masovým rozšířením asistenčních systémů je nutné zodpovědět řadu psychologických, technických, právních i organizačních otázek (Schmeidler, 2010).
Dopravněbezpečnostní koncepty mají v neposlední řadě úmyslně nasměrovat cílovou skupinu subjektů k určitému jednání. Hovoříme o tzv. persuasi – procesu, v němž se komunikátor pokouší přesvědčit příjemce sdělení k změně chování nebo postoje prostřednictvím vysílání zprávy (Gálik, 2012). Mezi přesvědčovací techniky patří opakování sloganu či značky, trest, odměna, apel na sdílené hodnoty, splnění touhy, provokace apod. (Burton & Jirák, 2008). Pro behaviorální změnu je nutná vyvolaná postojová změna (Gálik, 2012). Příkladem takových konceptů jsou kampaně Nemyslíš – zaplatíš, Domluvme se, The Action, 4BESIP Team, Bezpečná obec apod.
Dopravněbezpečnostní koncepty rovněž úzce souvisí s vývojem metodik dopravního vzdělávání.
Zdroj obrázkuː http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/novy-klip-md-z-kampane-nemyslis-zaplatis!-61321/
Odkazy
Smart City
Projekt SPACE
Projekt MASTER
Projekt RIPCORD – ISEREST
Nadace Malina