Heuristické přístupy

Překlad

Slovensky: Heuristické prístupy
Anglicky: Heuristic approaches
Německy: heuristischer Zugang

Vymezení pojmů

Heuristický přístup je soubor efektivních a jednoduchých pravidel, která jsou zakódována evolučním procesem a/nebo učením. Tato jednoduchá pravidla vycházející z heuristického přístupu určují, jakým způsobem se lidé rozhodují, vytváří svůj úsudek a řeší problémy. Aplikovány bývají zvláště tam, kde se jedná o komplexní problémy, pro jejichž rozhodnutí schází dostatečné množství informací. Tato pravidla mohou pracovat správně, ale také vést k systémovým chybám a zaujatému rozhodování (Kahneman & Tversky, 1996).

Slovo heuristika pochází z řečtiny (heuriskó) a znamená „nalézt, objevit“. Etymologický základ napovídá, o co se heuristický přístup pokouší – nalézt, objevit řešení. Heuristika je zkusmým řešením problémů, kde neznáme přesnou metodu, přesný postup. Je založena na intuici, zkušenosti, odhadu, na „zdravém rozumu“ (Chalupa, 1987).

Prvotní odhad se může zlepšovat; nemůžeme ovšem říct, že heuristika zajistí přesné řešení. Je však rychlá, jednoduchá i univerzálně použitelná. Laicky řečeno je nejjednodušší heuristickou metodou přístup „pokus – omyl“. Při této variantě člověk neřeší problém prostřednictvím vědomých teoretických operací, ale ihned přechází ke zkoušení možností. Heuristický přístup může člověka přivést k zajímavým novým objevům, ale také k tragédii. S nadsázkou lze říct, že heuristika je opakem algoritmického myšlení, které zahrnuje veškeré možnosti, aby se zvýšila pravděpodobnost správného výsledku. Oproti tomu rychlé heuristické řešení problému zvyšuje pravděpodobnost chyby (Kahneman & Tversky, 1996).

Již zmínění Kahneman a Tversky (1996) určili základní typy heuristik. První z nich je heuristika reprezentativnosti. Ta vychází z předpokladu, že čím více se člověk podobá určitému typu, tím více se zvyšuje pravděpodobnost, že také spadá do této kategorie. Využívá se při vysvětlování průběhu náhodných události. Problémem však je, že je ignorována skutečnost poměrného výskytu, což vede k omylům. Lze říct, že části informací není věnována pozornost (Kahneman & Tversky, 1996).

Druhým příkladem je heuristika použitelnosti, dostupnosti (availability heuristic). Je založená na právě dostupných informacích. Na mysl snadno přijde informace a člověk má tendenci předpokládat, že je správná, a použije ji. Příkladem jsou dopravní nehody – hodně lidí má strach cestovat letadlem, i když letadla jsou bezpečnější než automobily Pokud jsou však v médiích letecké katastrofy prezentovány mnohem častěji než automobilové nehody, tato myšlenka se jednodušeji vybaví z paměti. Tato heuristika vede člověka k předpokladu vyšší pravděpodobnosti leteckého neštěstí (Schwarz et al., 1991). Jeden zážitek, jedna událost či jeden jev může člověka ovlivnit daleko více než odhad pravděpodobnosti založený na velkém souboru případů, což zkresluje odhad toho, co je běžné a co běžné není, takže potom člověk vidí mimořádnost jako běžný očekávatelný jev a ve světě se orientuje spíše podle viditelných excesů a pouze povrchních dojmů (Bahník, 2011).

Rozlišujeme také tzv. iluzorní (zdánlivou) korelaci, která vychází z faktu, že jestliže se určité události vyskytnou společně, máme tendenci předpokládat, že patří k sobě. Alcock, Carment a Sadava (2001) jako příklad uvádí, že jestliže pachatelem násilného činu je příslušník národní menšiny, je tendence vnímat tuto skupinu jako násilnickou, i když trestné činy jsou relativné zřídkavé.

Dále efekt falešného konsensu předpokládá, že chování člověka je typické a že jiní lidé se stejnými postoji se chovají stejně a činí podobná rozhodnutí. Na základě vlastních reakcí extrapoluje chování jiných. Člověk tak potvrzuje sám sobě správnost svého uvažování. Domníváme-li se tedy například, že je nutné se v dopravních situacích chovat ohleduplně k ostatní účastníkům silničního provozu, předpokládáme, že podobný názor budou mít i jiní lidé (Marks & Miller, 1987).

Pokud interpretaci nové informace ovlivňuje expozice podnětu, mluvíme o vybuzení neboli primingu (Smith & Queller, 2004). Je-li člověk „vybuzen“, je připraven odpovídat určitým způsobem. Toto vystavení nemusí být však na vědomé úrovni. Například přítomnost při dopravní nehodě vzniklé nedodržením povolené rychlosti vybudí člověka na čas k opatrnosti a zvýšené kontrole rychlosti své jízdy.

Heuristika, i když je jakousi intuitivní statistikou, ulehčuje interakci s jinými lidmi a vzájemnou komunikaci. Zároveň je však nutné brát v potaz její negativní stránku v podobě rizika nesprávných závěrů, čehož by si měl být každý dopravní psycholog při dopravněpsychologickém vyšetření, výzkumech apod. vědom (Výrost & Slaměník, 2008).

Další související pojmy

Metoda pokusu a omylu.

Odkazy

Chalupa, B. (1987). Heuristické řešení problémů se zřetelem ke komplexnosti odpovědi, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, 23, 41-54. Získáno 25. září z www: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/112940/I_PaedagogicaPsychologica_23-1988-1_6.pdf?sequence=1
Levi, A., & Pryor, J. (1987). Use of the Availability Heuristic in Probability Estimates of Future Events: The Effects of Imagining Outcomes versus Imagining Reasons. Organizational Behavior and Human Decision Processes, 40, 219-234.
Pearl, J. (1983). Heuristics: Intelligent Search Strategies for Computer Problem Solving. New York: Addison-Wesley.
Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgments and Uncertainty: Heuristics and Biases. Science, New Series, 185 (4157), 1124-1131.