Neposkytnutí první pomoci

Překlad

Slovensky: Neposkytnutie prvej pomoci
Anglicky: Failure to provide first aid
Německy: Unterlassen der ersten Hilfeleistung

Vymezení pojmu

Podle § 150 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku je každý člověk povinen poskytnout první pomoc vždy, když se stane svědkem situace, kdy někdo takovou pomoc potřebuje. „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“

Podle § 151 zákona č. 40/2009 Sb. má povinnost poskytnout první pomoc každý řidič. „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“

Podle IFRC (International Federation of the Red Cross and Red Crescent Societes) dochází k 50 % úmrtí po dopravních nehodách v prvních minutách po kolizi. Jediný, kdo by mohl v danou dobu pomoci, je laik, člověk, který právě jde nebo jede okolo. Podle odhadů Českého červeného kříže by se poskytnutím první pomoci mohlo zachránit minimálně 10 % těch, kteří vinou autonehody zemřeli (Zámečník et al., 2014).

Jedním z důvodů, proč lidé váhají s poskytnutím první pomoci, je nedostatečný trénink, díky kterému lidé nejsou schopni správně zareagovat v kritické situaci. Výuka v autoškolách je mnohdy pouze teoretická a absolventi mají o poskytnutí první pomoci jen mlhavé povědomí. Někdy lidé nejsou schopni poskytnout první pomoc z důvodu vysoké míry stresu v krizové situaci (Zámečník et al., 2014).

Kde si můžeme osvěžit znalosti týkající se poskytování první pomoci:
Kurzy první pomoci pravidelně pořádá Český červený kříž. V některých městech tyto kurzy pořádají také nemocnice či mateřská a rodinná centra. Ve větších městech se také každoročně konají různé zábavné a preventivní akce, při nichž si lidé mohou své znalosti osvěžit nebo nacvičit. Světový den první pomoci se koná vždy druhou sobotu v září. Oslava tohoto dne je často spojena s mnoha populárně-vzdělávacími aktivitami pro děti i dospělé. Existují i výukové programy, které si člověk může zdarma stáhnout z internetu.

Kurzy první pomoci jsou u uchazečů o řidičské oprávnění součástí povinného kurikula při výuce v autoškole. První pomoci by měly být věnovány alespoň čtyři vyučovací hodiny. Podle výzkumu Centra dopravního výzkumu je však tato výuka často nedostatečná, většinou pouze teoretická, a lidé by na základě těchto znalostí pravděpodobně první pomoc poskytnout nedokázali. Nácvik poskytování první pomoci by měl být také součástí rehabilitačních kurzů pro problematické řidiče. Existuje hypotéza, že když si nepolepšitelný recidivista na vlastní kůži vyzkouší, jaké to je, když musí poskytnout pomoc při nehodě, začne si cenit lidského života mnohem více a pojem bezpečnost pro něj dostane zcela jiný význam (Zámečník et al., 2014).

Centrum dopravního výzkumu doporučuje, aby zvládnutí první pomoci bylo rozděleno do pěti sfér. První oblastí jsou teoretické znalosti, které by měly mít již šestileté děti a které by si lidé měli po celý život obnovovat. Pomůže, pokud budou instrukce pro poskytování první pomoci co nejjednodušší, nejsrozumitelnější, jasné a jednoznačné. Pokud se pravidla poskytování první pomoci často mění, lidé ztrácejí pocit kompetentnosti a nevěří si, že by dokázali pomoci.

Druhou oblastí jsou praktické dovednosti, tedy možnost nacvičit si poskytování první pomoci, například na figuríně. Takové příležitosti se čas od času naskytnou, a je vhodné je využít. Slouží k zautomatizování si klíčových postupů a činností a ke zvýšení sebejistoty v provádění první pomoci. Důležitou roli hraje lektor, který zájemce usměrňuje – je třeba, aby zájemce upozornil na chyby, kterých se dopouští, ale zároveň by ho měl ujistit, že by první pomoc v reálné situaci s jistotou zvládl.

Třetí oblastí je potom schopnost zvládnout situaci přímo na místě, například vědět, kde jsou k dispozici lékárničky (obchody, vozy veřejné dopravy, automobily), boxy první pomoci (v některých městech), telefonní automaty (na dálnicích, v tunelech) a další praktické informace. Součástí této oblasti je také psychologický trénink, jak nepropadnout panice a automaticky vykonat to, co je třeba. Dobrým preventivním opatřením je celoživotní vzdělávání laiků, připomínání pravidel poskytování první pomoci a informací o tom, kde a jakou další pomoc lze při poskytování první pomoci využít (např. zdravotníka na telefonním čísle 155).

Dále by lidé měli být schopni zvládnout situaci s odstupem – tedy neodnést si z takové zátěžové situace trauma (např. posttraumatickou stresovou poruchu, které někdy nejsou uchráněni ani zasahující profesionálové), případně vědět, na jakého odborníka (psychologa) se může člověk zdarma obrátit (je logické, aby byla zasahujícímu laikovi poskytována případná psychologická pomoc zdarma, vždyť on sám také pomoc nabídl zcela nezištně). Člověk, který poskytl první pomoc, by měl mít možnost informovat se na zdravotní stav zraněného.

Posledním bodem je pak posilování obecné ochoty poskytovat první pomoc – především pocit morální odpovědnosti každého jedince. Základním preventivním krokem je rozšiřování informací o poskytování první pomoci mezi laiky. Když si budou lidé věřit, že je v jejich silách pomoc poskytnout, budou ochotnější pomoci. Lidé by měli být vedeni k tomu, že poskytnout pomoc je normální (Zámečník et al., 2014).

Další související pojmy

Ujetí od dopravní nehody, strach z poskytování první pomoci.

Odkazy

Beran, T. (2007). Dopravní nehody. Právní rádce pro každého řidiče. Včetně návodu na poskytnutí první pomoci, Brno: Computer Press.
Havlík, K. (2005). Psychologie pro řidiče: zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. Praha: Portál.
Šefrna, B. (1982). Poskytování první pomoci: co má umět každý občan: základní příprava. Praha: ČÚV ČSČK.
Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M., & Černochová, D. (2013). Dopravní psychologie pro praxi: výběr, výcvik a rehabilitace řidičů. Praha: Grada Publishing.
http://www.auto.cz/co-hrozi-za-neposkytnuti-pomoci-pri-nehode-kdo-utece-nevyhraje-76960
http://www.czrso.cz/clanky/prvni-pomoc-faktor-zvysujici-bezpecnost-silnicniho-provozu/
http://www.prvni-pomoc.com/obecne-zasady-pri-poskytovani-prvni-pomoci
http://www.uszsmsk.cz/Default.aspx?clanek=561
http://www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc/2013_prvni_pomoc_pravo.pdf
http://zakony.kurzy.cz/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-150/