Reakční čas

Překlad

Slovensky: Reakčný čas
Anglicky: Reaction time
Německy: Reaktionszeit

Vymezení pojmu

Reakční čas chápeme jako čas od zaregistrování určitého podnětu (např. zahlédnutí dopravní značky) k počátku reakce (např. brždění nebo otáčení volantem). Reakční čas je důležitým činitelem pro určení brzdné dráhy automobilu nebo vyhnutí se překážce v jízdním pruhu (Havlík, 2005).

Reakční čas se skládá z optické reakce (musíme rychle a správně uvidět podnět, na který máme reagovat), z psychické reakce (zhodnocení podnětu a rozhodnutí k určitému jednání) a svalové reakce (svaly nohy, která musí sešlápnout pedál nebo svaly rukou, které mají otočit volantem) (Bradáč, 1997).

Jednoduchá reakce zdravému dospělému člověku na sluchový podnět či na dotek trvá 0,14 s, na zrakový podnět 0,18 s (Prochovski et al., 2008). Tohoto poznatku využívají např. konstruktéři automobilů. Signály, při nichž je třeba rychlé reakce řidiče (např. při nízké vzdálenosti od překážky) reagují akusticky, zatímco ty, které řidiče pouze informují a okamžitá reakce není nezbytně nutná, upozorňují vizuálně (např. na nedostatečné množství paliva).

Reakční čas je značně ovlivněn pozorností a vnímavostí řidiče. Podnět také musí trvat po určitou dobu, aby vjem mohl vůbec vzniknout (pokud se nám předmět v zorném poli jen mihne, nemusíme si jej ani uvědomit). Doba potřebná pro vznik vjemu je okolo 0,2 s. Následná reakce při řízení potom zpravidla přichází v rozmezí 0,4 až 0,8 s. Za běžnou reakční dobu řidiče se počítá jedna sekunda (Bradáč, 1997; Štikar & Hoskovec, 1995).

Za některých okolností se však reakční doba prodlužuje. Například pokud má řidič provést složitější reakci či zareagovat současně na více podnětů, reakce se prodlouží zhruba na dvě sekundy (např. pokud řidič hovoří a zároveň má rychle přibrzdit) (Štikar & Hoskovec, 1995).

Na reakční dobu řidiče mají největší vliv jeho řidičské schopnosti a zkušenosti, osobnostní a povahové vlastnosti (především věk, ostražitost, duševní harmonie), znalost prostředí, schopnost předvídat vznik rizikové situace, schopnost správně vyhodnotit způsob reakce, kondice, dále technický stav vozidla, především brzd, správné nastavení sedadla a klimatické a adhezní podmínky. Výrazně ji ovlivňuje i únava, alkohol, drogy či různé medikamenty.

Reakční čas narůstá v situaci, kdy se řidič plně nevěnuje řízení, například vlivem distrakce (narušení pozornosti činnostmi nesouvisejícími přímo s řízením). Bylo zjištěno, že reakční čas se zvyšuje, pokud se řidič například zadívá na informační tabuli či billboard u cesty.

Reakční čas se rovněž zvyšuje při oslnění, a to o 0,3 až 0,5 s. Při komunikaci se spolujezdci činí navýšení reakční doby o 0,3–0,4 s. Při pohledu na rádio nebo navigaci se prodlouží o 1 až 1,5 s (Bradáč, 1997; Štikar & Hoskovec, 1995).

Reakční doba u běžného člověka během dne kolísá, mimo jiné v závislosti na přirozených biorytmech. Lidé také zareagují rychleji, pokud jsou na nenadálou situaci připraveni. Reakční čas v nejvýkonnější denní dobu se může pohybovat již okolo 0,4 s, v nočních hodinách činí podle Hartmanna v průměru 1,8 s (Prochovski et al., 2008).

Reakční čas značně prodlužuje alkohol. Ten snižuje rychlost našich informačních, výběrových i rozpoznávacích schopností. Narušuje taktéž kognitivní činnost, takže člověk snadno situaci vyhodnotí chybně nebo zvolí nesprávný způsob reakce. Alkohol působí negativně zhruba od koncentrace 0,5 promile (Summala & Mikkola, 1994).

Hancock, Lesch a Simmons zkoumali v roce 2003 souvislost mezi věkem řidiče a délkou jeho reakčního času, když používá mobilní telefon. Zjistili, že v čím těžší situaci se řidič nacházel, tím větší byl rozdíl v reakčních časech mladších a starších řidičů. Senioři však mezi sebou vykazovali velké rozdíly.

Stein, Telcott a Walsh se v roce 2000 zabývali souvislostí mezi dyslexií a reakčním časem. Zjistili, že dyslexie má vliv nejen na schopnost číst, ale i na motoriku jedince. Vyzkoumali, že dyslektici mají při řízení největší problém s rychlým zpracováním vizuálních podnětů.

Podobný experiment provedl v roce 2005 Sigmundsson. Dospěl k názoru, že reakční časy dyslektiků jsou o 20–30 % delší než u normální populace. To při rychlosti 72 km/h znamená prodloužení brzdné dráhy o 4 metry.

Pierson, Earles a Wood v roce 2003 zkoumali reakční čas u lidí s kloubní náhradou kolenního kloubu. Ačkoli očekávali, že reakční čas bude u těchto řidičů prodloužený, byli překvapeni. Reakční doba byla u řidičů delší jen v prvních deseti dnech, poté se vrátili do normálu.

Makishita a Matsunaga v roce 2008 potvrdili výsledky dřívějšího výzkumu týkajícího se reakčního času mladých řidičů. Mladí řidiči vykazují nejdelší reakční čas v jednoduchých a známých situacích. Za těchto podmínek také podceňují možná rizika.

Bachman, Wingert a Bassi v roce 2006 uvedli, že reakční čas dvojnásobně prodlouží špinavé přední sklo.

Summala v roce 2000 zjistil, že na reakční čas má značný vliv dopravní situace. Pokud jsou na řidiče kladeny vyšší nároky, jeho doba reakce roste.

Další související pojmy

Doba reakce, pohotovost, připravenost, postřeh.

Odkazy

http://www.autolexicon.net/cs/articles/reakcni-doba-ridice/
http://www.czrso.cz/clanky/stanoveni-minimalnich-vzdalenosti-mezi-vozidly-v-podelnem-smeru-a-zpusob-sledovani-jejich-dodrzovani/
http://www.ff.upol.cz/fileadmin/user_upload/FF-katedry/psychologie/Sborniky_a_monografie/seitl/Manul_final_v6_19_1_2011-1.pdf
http://www.nehoda.eu/?p=167