Riziková lokalita

Překlad

Slovensky: Riziková lokalita
Anglicky: High-risk site
Německy: Gefährliche Stellen im Straßennetz

Vymezení pojmu

Rizikovou lokalitu definujeme jako místo nebo úsek pozemní komunikace, kde existuje vyšší pravděpodobnost vzniku dopravní nehody. V takovém místě doposud nemusí být nárůst dopravní nehodovosti patrný, pouze jej předpokládáme (Andres, 2001). Za nehodovou lokalitu považujeme plochu či území s více nehodovými místy. Kritickou lokalitou označujeme obecně riziková a nehodová místa. Nehodové místo označuje konkrétní místo, kde dochází k dopravním nehodám. Nehodový úsek je úsekem, kde na vzdálenosti větší než 250 m dochází k nahromadění nehodových míst (Andres, 2001). Nebezpečné místo je takové místo, jehož nehodovost sice leží pod stanovenými hraničními hodnotami výběrového kritéria, ale přesto vykazuje potenciálně stejná rizika možnosti vzniku nehody (Andres, 2001).Místo častých dopravních nehod je tam, kde došlo k většímu počtu dopravních nehod, než stanovuje výběrové kritérium. Toto kritérium navrhlo v roce 2000 Centrum dopravního výzkumu. Místem častých dopravních nehod je tak křižovatka nebo úsek do 250 metrů, jestliže se na něm staly nejméně tři nehody s osobními následky za rok nebo nejméně tři nehody stejného typu s osobními následky za tři roky nebo nejméně pět nehod stejného typu za jeden rok (Andres, 2001).Analýza nehodových míst se skládá ze dvou částí, a to z rekognoskace na místě, při níž jsou zjišťovány bezpečností deficity komunikace, a ze studia policejních protokolů, které slouží k pochopení mechanismu vzniku nehod. Sleduje se časový výskyt dopravních nehod (denní či noční doba, den v týdnu), povětrnostní podmínky (sucho, mokro, mlha, sníh, náledí, oslnění), místo nehody (přímý úsek, směrový nebo výškový oblouk, most, železniční přejezd, klesání, stoupání), druh nehody (nehoda s motorovými vozidly, s nemotorovými vozidly, s chodcem, s cyklistou), charakter srážky (čelní náraz, boční náraz, najetí zezadu), kategorie vozidel (osobní, nákladní, motocykl), příčina nehody (nepřiměřená rychlost, nedání přednosti v jízdě, nesprávné předjíždění apod.). Následně se provádí analýza situačních schémat, kolizních diagramů, charakteristik pozemních komunikací, fotografické dokumentace, signálních plánů, výsledků měření rychlosti a dopravního sčítání. Prohlídkou daného nehodového místa lze zjistit informace o povrchu vozovky a její protismykové vlastnosti, o stavebních charakteristikách nehodového místa (prostorové uspořádání silnice, směrové a výškové poměry, příčné uspořádání, o případných překážkách a omezeních bránících rozhledu, o pravděpodobnosti oslnění sluncem nebo umělým osvětlením, o atypickém uspořádání přednosti v jízdě, konfliktech různých skupin účastníků silničního provozu, viditelnosti, výstižnosti a srozumitelnosti dopravních značení, subjektivním hodnocení dosahovaných rychlostí, intenzitě dopravy a složení dopravního proudu a o nehodových stopách (brzdné stopy, stopy smyku, úlomky skla, poškození dopravních značek apod.). Analýzu nehodovosti provádí např. Policie ČR, Ředitelství silnic a dálnic ČR a správci komunikací (Andres, 2001). Identifikací nehodových lokalit se zabýval mj. projekt Centra dopravního výzkumu, IDEKO. Výzkum se zaměřil na identifikaci a řešení kritických míst a úseků v síti pozemních komunikací, které svým uspořádáním stimulují nezákonné a nepřiměřené chování účastníků silničního provozu. V ČR od roku 2006 existuje systém INFOBESI, který umožňuje svým uživatelům identifikovat nehodové lokality a zpracovávat návrh sanačních opatření (Pokorný & Striegler, 2011). Populární je také Evropský program pro hodnocení bezpečnosti silnic, EuroRAP (European Road Assessment Programme). Jedná se o mezinárodní neziskovou organizaci založenou roku 2003 v Belgii. Jejími členy jsou motoristická sdružení, národní i regionální správci pozemních komunikací, investoři, experti a komerční organizace. Cílem tohoto programu je snížit smrtelná a těžká zranění na evropských silnicích prostřednictvím systematického programu hodnocení rizik, identifikace hlavních bezpečnostních nedostatků silnic a návrhu prakticky realizovatelných opatření ke zvýšení bezpečnosti; zajistit, aby hodnocení rizik bylo v centru pozornosti při strategickém rozhodování o zlepšování vybraných tras, ochraně před nehodami a kvalitě správy a údržby silnic; a posilovat partnerství mezi těmi, kteří jsou odpovědni za bezpečný silniční systém – motoristické organizace, výrobci vozidel a správci pozemních komunikací. Základním statistickým nástrojem programu EuroRAP je tvorba rizikových map. Tyto mapy pak ve standardizované barevné škále účastníkům silničního provozu ukazují, jaké je na daném úseku riziko, že se stanou součástí nehody se smrtelnými nebo vážnými následky. Mapování vždy probíhá po tři za sebou jdoucí roky, aby byl snížen vliv nahodilých extrémů nehodovosti. Postup je založen na porovnání počtu nehod na silničním úseku o průměrné délce cca 20 km s dopravním výkonem, který přenáší. Dalším výstupem EuroRAPu je dlouhodobé sledování vývoje rizikovosti na pozemních komunikacích a hvězdičkové hodnocení silnic, které komunikacím přiřazuje jednu až čtyři hvězdičky, na základě jejich bezpečnosti (Landa, Komínek & Tříska, 2006).

Další související pojmy

Riziková lokalita, nehodová lokalita, silnice smrti, úsek častých dopravních nehod, nehodová místa, riziková místa.

Odkazy

Návrh nařízení Evropského parlamentu a rady o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě /KOM/2011/0650, v konečném znění/2 - 2011/0294 (COD).
Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008, o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury.
Ilustrovaný terminologický slovník pro dopravní statistiku (Evropská hospodářská komise OSN, Eurostat, Mezinárodní dopravní fórum), 4. vydání.
http://www.dopravniinfo.cz/nehodova-mista
http://www.ibesip.cz/data/web/kampane/20071030_Metodika_Bezpecnostni_inspekce_PK.pdf
http://www.uamk.cz/eurorap
http://projekt150.ha-vel.cz/node/97