Stres

From Wiki Katedry psychologie FF UPOL
Jump to navigation Jump to search

Překlad

Slovensky: Stres
Anglicky: Stress
Německy: Stress

Vymezení pojmu

Stres řidiče vzniká tehdy, když nároky činností a prostředí nejsou v rovnováze s jeho schopnostmi a individuálními vlastnostmi a on není schopen se s nimi vyrovnat nebo je zvládat. Stres řidiči může přinést úraz, nemoc, izolaci nebo stigmatizaci (Uzel, 2008).

Slovo stres v dnešním slova smyslu použil poprvé ve třicátých letech 20. století H. Selye. Označil tak nespecifickou fyziologickou reakci, která probíhá jako generální adaptační syndrom. Ten má podle Selye tři hlavní fáze, a to poplachovou fázi, rezistenci (odolávání a rozvoj obrany organismu) a exhausci (vyčerpání). Stres může být fyzický nebo psychický a může působit formou eustresu (neškodlivého stresu) anebo distresu (stresu poškozujícího jedince) (Hošek, 1999).

Stres vzniká interakcí tří prvků: vnímanými nároky, vnímanou schopností je zvládat a vnímanou důležitostí tohoto zvládnutí (Uzel, 2008). Jelikož každý člověk tyto prvky vnímá a zpracovává jinak, je zřejmé, že situaci, kterou jeden řidič bude vnímat jako stresující, druhý řidič považuje za normální.

Základními příčinami stresu jsou nepřiměřené úkoly, problémové situace, konflikty, frustrace a deprivace (Hošek, 1999). Zde se jedná o vnější příčiny, které řidiče zpravidla nepřiměřené míře zatěžují.

Řidiče nejvíce zatěžuje a stresuje pocit vysoké odpovědnosti za cestující nebo náklad, časová tíseň, přemíra informací, vědomí potenciálního rizika při selhání, nečekané dopravní situace, zhoršené klimatické podmínky, nedostatek spánku a odpočinku, nepravidelný životní styl a disharmonický rodinný život (Havlík, 2005).

Stresová reakce probíhá ve čtyřech fázích. První fází je tzv. poplachová reakce, kdy se poplachové informace dostávají do mozku, odkud je impulzem z hypofýzy stimulován adrenosympatický systém. Dochází k vylučování adrenalinu a noradrenalinu dření nadledvinek. Cílem je vzbouřit a aktivovat organismus a zmobilizovat jeho síly k obraně. Roste krevní tlak, zužují se cévy, zrychluje se srdeční činnost, zvyšuje se zásobování kosterního svalstva krví, vyplavují se zásoby cukru, roste koncentrace cholesterolu v krvi, zpomaluje se trávicí činnost (Kadlčík, 2004).

Druhá fáze se nazývá všeobecný adaptační syndrom. Jedná se o pomalejší mechanismus, kdy dochází k aktivaci dalších hormonů kůry nadledvinek. Tělo je v pohotovosti, připravuje se na boj nebo útěk (Kadlčík, 2004).

Třetí fáze je momentem uvolnění, kdy je překonána stresová situace. Pokud nedojde k uvolnění, dochází ke čtvrté fázi, exhausci neboli vyčerpání. Tuto fázi také někteří autoři popisují jako anticipační stres (Kadlčík, 2004).

Americká společnost pro výzkum vesmíru NASA zkoumala v roce 1991 zatížení řidičů osobních vozů v přeplněných ulicích velkoměsta. Shledala, že v neočekávaných situacích, např. je-li člověk nucen okamžitě zareagovat na chodce, který se náhle vyskytl na vozovce, u řidiče vysoce vzrůstá napětí, krevní tlak a tepová frekvence. Nenadálé situace u něj vyvolávají stres, zvyšují jeho podrážděnost, únavu, mohou vést ke zvýšení agresivity a nebezpečnějšímu a riskantnímu chování (Havlík, 2005).

Přemíra stresu způsobuje výbuchy zlosti, projevy agrese, citové výlevy, nedodržování termínů, ztrátu schopnosti soustředit se, poruchy paměti, příliš hlasitý či příliš rychlý hovor, poruchy spánku, podrážděnost, netrpělivost, nepokoj, pocit zmaru, apatii, pocity viny, studu, bezmoci, beznaděje, únavu, časté doteky uší, nosu, kousání se do rtů, bubnování prsty, podupávání nohou a pocení (Kadlčík, 2004).

Chronický stres se podílí na většině onemocnění, zejména na vzniku a průběhu úzkosti, deprese, alergie, Alzheimerovy choroby a obezity. Zvládání stresu je procesem řízení vnitřních i vnějších faktorů, které jsou člověkem hodnoceny jako ohrožující zdroje. Roli hraje, zda má člověk vnitřní či vnější místo kontroly. Ti, kteří věří, že svůj svět a vše, co se kolem nich děje, mohou kontrolovat, mají vnitřní místo kontroly a jsou odolnější vůči zátěži a stresu. Lidé, kteří si myslí, že své prostředí nemohou kontrolovat, spoléhají se na osud či náhodu, mají vnější místo kontroly. Tito lidé také hůře zvládají nároky prostředí a jsou horšími řidiči (Uzel, 2008).

Odolnost vůči stresu poprvé zkoumal Sigmund Freud. Domníval se, že pramení v síle ega. V roce 1966 pak Rotter popsal místo kontroly. Podle něj je odolnost závislá na míře toho, jak máme věci pod kontrolou. V roce 1975 Seligman definoval koncepci naučené bezmocnosti. Bylo zjištěno, že i u lidí po období manipulace přetrvávají nesvobodné, bezradné a depresivní prvky v chování. Lidé s naučenou bezmocí jsou méně adaptabilní v zátěžových situacích. V sedmdesátých letech dvacátého století Rosenman a Friedman popsali chování typu A a B. Osoby typu A dělají více věcí najednou, pospíchají, jsou netrpěliví, soupeřiví, potřebují uznání a úspěch, jsou agresivnější, nedovedou relaxovat, odpočívat, jsou perfekcionisté a mají horší fantazii. Tito lidé také hůře zvládají zátěžové situace (Hošek, 2004).

Nezdolnost byla popsána v osmdesátých letech dvacátého století profesorem Antonovským. Má tři komponenty, a to srozumitelnost (pokud člověk rozumí okolnímu světu a chápe ho jako uspořádaný, důvěřuje světu, chápe zátěžové situace a přijímá je), zvládnutelnost (vlastní možnosti versus nároky okolí) a smysluplnost (věci mají smysl, vlastní iniciativa a tvořivost). (Hošek, 2004).

Další související pojmy

Zátěž.

Odkazy

Antušek, I. (1998). Lexikon začínajícího řidiče: techniky řízení: neobvyklé situace: co dělat po nehodě. Praha : Grada.
Bena, E., et al. (1968). Psychologie a fyziologie řidiče. Praha: Nadas.
Budinský, V. (2007). Za volant jen s úsměvem. HZ Vimperk: HZ Group.
Grey, E. M., Tiggs, T. J., & Narelle, L. H. (1989, March). Driver aggression: the role of personality, social characteristics, risk and motivation.
Transport and communications. Federal Office of Road Safety. Human Factors Group, Monach University, Department of Psychology.
Hamerníková, V. (2010). Základy dopravní psychologie nejen pro profesionální řidiče. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.
Mayer, R. E., & Treat, J. R. (1977). Psychological, social and cognitive characteristics of high-risk drivers: A pilot study. Accident Analysiss and Prevention, 9, 1 – 8.
McKnight, A. J., & McKnight, A. S. (2003). Young novice drivers: carelessorclueless? Accident Analysis and Prevention, 35, 921 - 925.
Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. Praha: Academia.
Parker, D. (2005). Driver error and crashes. Proceedings of the international workshop on modelling driver behaviour in automotive environments. European Commision, Joint research Centre, Institute for the protection and security of the citizen. Italy: Kapra.
Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
Rehnová, V., et al. (2009). Rizikové chování účastníků silničního provozu a možnosti jeho cílené nápravy. Průběžná zpráva k řešení projektu SLECH za rok 2008. Brno: Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Reimann, F., & Bosáková, E. (2007). Základní formy strachu; typy lidské osobnosti, jejich vznik, charakteristiky a formy vztahů. Praha: Portál.
Réti, L. (1988). Stres za volantom. Martin: Osveta.
Říčan, P. (2007). Psychologie osobnosti. Obor v pohybu. Praha: Grada.
Smékal, V. (2005). O lidské povaze: krátká zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou osobnosti. Brno: Cesta.
Smékal, V. (1985). Přehled psychologie osobnosti. Praha: SPN.
Štikar, J., Hoskovec, J., & Šmolíková, J. (2003). Psychologie v dopravě. Praha: Karolinum.
Štikar, J., & Hoskovec, J. (1995).Přehled dopravní psychologie. Historie, teorie, výzkum, aplikace. Praha: Karolinum.
http://www.czrso.cz/clanky/stres-za-volantem/
http://www.medicalnewstoday.com/articles/145855.php
http://www.odbskmb.cz/oskole/poradenstvi/Jak_zvladat_stres.pdf
https://osha.europa.eu/cs/themes/psychosocial-risks-and-stress
http://www.psychologiepraha.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=53&Itemid=66
http://www.stress.org/stress-effects/