Vyhledávání vzrušení

Překlad

Slovensky: Vyhľadávanie vzrušenia
Anglicky: Sensation seeking
Německy: Sensation seeking

Vymezení pojmu

Koncept sensation seeking popsal poprvé americký psycholog M. Zuckerman. Tento fenomén popisuje nadměrnou potřebu člověka vyhledávat nové a neobvyklé zážitky. Charakteristickými rysy syndromu jsou vyhledávání vzrušení a dobrodružství, přitažlivost napětí a strachu, vyhledávání nových a nezvyklých zkušeností (v jídle, sexu, cestování a jinde), snaha podstoupit nové a netradiční zážitky, ztráta zábran a choulostivost vůči nudě, monotónním a opakujícím se událostem a činnostem (Šmolíková, Štikar & Hoskovec, 2009).

Zvýšené hodnoty sensation seeking jednoznačně zesilují jakékoli rizikové chování, včetně bezohledné jízdy. Tato vlastnost se projevuje již u dětí okolo dvanáctého roku, vzrůstá až do 20 let. Později opět klesá. Je častěji zastoupena u mužů než u žen. Zvýšené hodnoty sensation seeking zpravidla znamenají i vysokou impulzivitu, extroverzi a tendenci riskovat.

Tato vlastnost je podmíněna individuálními odlišnostmi našeho nervového systému, především pak biochemického fungování mozku a míry vzrušivosti. Sensation seeking má značný vliv na reakce organismu na podněty. Zřejmě souvisí s hormonální výbavou jedince (zejména s hladinou testosteronu), které mají vliv na aktivační úroveň organismu. Tendence vyhledávat přílišné vzrušení je zřejmě dědičná (dokládají to výsledky výzkumu dvojčat).

Lidé trpící syndromem sensation seeking rádi riskují, testují hranice, zkouší, kam až mohou zajít. Věnují se nebezpečným aktivitám, holdují nezvyklým koníčkům.

Řidiči, kteří mají zvýšenou potřebu vzrušení, nesnášejí monotonii běžné každodenní jízdy. Jejich způsob řízení je nerovnoměrný, jezdí stylem brzda–plyn, často předjíždějí, blikají, troubí, dávají přehnaně najevo své negativní emoce. Jsou emočně nestabilní, svérázní, egocentričtí, dynamičtí a agresivní. Špatně zvládají stresové a frustrující situace, především jízdu v kolonách a za špatných klimatických podmínek. Hůře se přizpůsobují. Mají snížené sebeovládání a nepřiměřenou sebedůvěru. Bývají nespolehliví a nezodpovědní. Při jízdě mohou poslouchat velmi hlasitou hudbu, telefonovat, rozptylovat se nejrůznějšími činnostmi. Rádi se předvádějí před svými kamarády. Pro své exhibice potřebují publikum. U těchto řidičů dochází ke snížení úzkostnosti v nebezpečných situacích oproti každodenním událostem.

Ne každý člověk se zvýšenými hodnotami sensation seeking však řídí riskantně a bezhlavě. Lidé, kteří prahnou po nezvyklých zážitcích, například mohou uspokojit svou potřebu cestováním po exotických krajích, posloucháním hlasité rockové hudby nebo sledováním filmů s hororovou tématikou.

Charakteristické rysy řidičů vyhledávajících vzrušení jsou touha po dobrodružství, vzrušení a strachu. Tito lidé usilují o získání maximálního množství nových, nekonvenčních a neobvyklých zkušeností. Nejsou schopni udržet dostatečnou sebekontrolu. Nesnášejí jednotvárnost, opakující se podněty a předvídatelné události. Zatímco běžní řidiči se snaží riskantním situacím vyhnout nebo je snížit na minimum, řidiči, kteří vyhledávají přílišné vzrušení, riskují za jakoukoli cenu. Nedostatek podnětů jim vadí. Při monotónní, stereotypní a jednotvárné jízdě cítí neklid a obtížně se soustředí.

Řidiči s vyšší mírou sensation seeking vítají každou novou situaci, se kterou se dosud nesetkali. Řešení náročných situací u nich však bývá impulzivní a ovlivněné aktuálními emocemi. Obecně jsou tito lidé náladovější, vyhýbají se frustraci a trestu, naopak vykazují výrazné reakce na příjemné podněty. Často se věnují adrenalinovým sportům (potápění, horolezectví, parašutismu). Hledají vzrušující zážitky i v umění a hudbě. Mívají plno nekonvenčních myšlenek a nápadů. Neberou velké ohledy na následky svého jednání. Mnozí utrácejí peníze bez ohledu na plánované příjmy. Mohou se chovat nekonformně nebo zneužívat alkohol či návykové látky. Rádi dávají najevo svou nezávislost na pravidlech. Sensation seeking bývá dáván do souvislosti s agresivitou při řízení (Šmolíková, Štikar & Hoskovec, 2009).

Rosenboom v roce 2003 zjistil, že lidé s vyšší touhou po vzrušení jezdí riskantněji, často překračují maximální dovolenou rychlost a mnohdy také za volantem umírají. Schwebel v roce 2006 vyzkoumal, že tito lidé mají liknavější svědomí a silnější pocity zlosti a nepřátelství (Šucha et al., 2013).

Riskantní jízda vyžaduje po řidiči absolutní soustředění, ponoření se plně do řízení. V takovém okamžiku běžný řidič na riziko obvykle nemyslí, zaměřuje se pouze na činnost, se kterou takřka splývá. Pokud by nad rizikem začal přemýšlet, nejspíš by nebyl schopen v řízení pokračovat nebo by začal zmatkovat. Činnosti, které od člověka vyžadují krajní úsilí, jsou však často zároveň i zdrojem jedinečného mentálního zážitku. Jedinec prožívá vzrušující směs strachu a radosti. Proč tomu tak je? Vysvětlení nám nabízí tzv. zvratová teorie, která tvrdí, že mezi negativním a pozitivním prožitkem existuje jakési překlopení. Řidič pak náhle namísto strachu prožívá radostnou extázi z jízdy. Takový prožitek často nastává poté, co člověk musel při nějaké činnosti sáhnout až na dno svých sil. Je pak na sebe nesmírně pyšný, že náročnou akci přestál bez úhony.

Touha po riziku bývá závislá na potřebě vlastního úspěchu a výkonnosti. Řidiči, u kterých převládá potřeba úspěchu, volí středně rizikové dopravní situace – takové, při kterých se musí více snažit, ale předpokládají, že řízení zvládnou. Naopak ti, kteří mají větší potřebu vyhnout se selhání, volí situace s velkou pravděpodobností úspěchu (jízdu velmi snadným terénem) nebo naopak s velmi malou pravděpodobností úspěchu, kdy jim neúspěch teoreticky nikdo nemůže vyčítat.

Další související pojmy

Hazardování, dobrodružnost, extrémní záliby, adrenalinové záliby.

Odkazy

Blatný, M. (2010). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada.
Jarchow, Ch. (1992). Zur differentiellen Psychophysiologie aufsuchender und meidender Handlungsbereitschaften: sensation seeking und Ängstlichkeit als Moderatoren psychophysiologischer Regulationsprozesse. Berlin: Christian Jarchow.
Kuban, J. (2006). Tendence k vyhledávání prožitku a její diagnostika. Hradec Králové: Gaudeamus.
Mayer, R. E., & Treat, J. R. (1977). Psychological, social and cognitive characteristics of high-risk drivers: A pilot study. Accident Analysiss and Prevention, 9, 1 – 8.
Rehnová, V., et al. (2009). Rizikové chování účastníků silničního provozu a možnosti jeho cílené nápravy. Průběžná zpráva k řešení projektu SLECH za rok 2008. Brno: Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Štikar, J., Hoskovec, J., & Šmolíková, J. (2003). Psychologie v dopravě. Praha: Karolinum.
Štikar, J., Hoskovec J., & Šmolíková, J. (2006). Psychologická prevence nehod: teorie a praxe. Praha: Karolinum.
https://www.psychologytoday.com/basics/sensation-seeking
http://www.icadtsinternational.com/files/documents/2013_102.pdf
http://textroad.com/pdf/JBASR/J.%20Basic.%20Appl.%20Sci.%20Res.,%203(3)293-301,%202013.pdf
http://psych.colorado.edu/~mbanich/p/SensationSeekingandImpulsivity.pdf
http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/6485_preview.pdf
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0166432815002570